Výchovné selhání

Hyneček, lumpík jeden, pěkně zlobí.

Dělá absolutně všechno po Týně. Ta se rozeběhne - on také - ta chodí pozpátku - on také, ona vyleze na židli a jde mi pomáhat - on také. Tak například jsem dnes měla dva pomocníky na mazání palačinek (spoustu špinavých lžiček, celou zamarmeládovanou linku od dřezu až ke sporáku včetně podlahy). Týna řekne: "Můžu říct taťkovi, že tu má palačinky?" Hynek popadne talíř s palačinkama a už s ním běží ven a volá z terasy "Tátóóó, Tátóóó". Týna ho dobíhá a volá "Palačinky!" Hyneček se strašně rád dělí, hooodně myslí na Týnu. Má ji rád, ale jak on ji někdy rasí! A tady se musím podělit o můj výchovný nedostatek.

Včera (tak jako několikrát během dne každý den v týdnu) si vzal do ruky krabičku a začal s ní mlátit Týně o hlavu, zjevně se nudil a čekal, že se něco bude dít. Já na to "Ty, ty, ty!!!" Zřejmě slabá reakce, protože ji mlátil dál. Tak následovalo plácnutí přes ruku a odebrání krabičky. Pustil se do Týny ručičkou a zas do ní bušil do hlavy. Ta samozřejmě ječela. "Nesmíš, ne, ne,ne." Vždy se zastaví, kouká na mě a když se mu zdá reakce slabá, začne bušit znovu. Zas bušil. "Nedělej to! Ty,ty,ty!!!! Ty,ty,ty!!!!", volám na něj. A on se na mě podíval, najednou se mu rozesmály oči, vzal ten svůj prťavý ukazováček, namířil ho na můj nos a povídá "Týýýýýýýýýýýý, týýýýýýýýýýý, týýýýýýýýýýýýý" No a to jsem se vydržela nesmát asi tři vteřiny, jenže Týna spustila šílený smích a tak jsme se nakonec smáli všichni. :) Takhle ho asi nevychovám.... :(

Uvězněná

Je jí tam, chudince, asi těsno... Komu a kde?

ZOO