Nedělní ráno

Mám nedělní rána obzvláště ráda, jsou úplně jiná; i než ta sobotní. Vyjdete ven a všude je ticho, takové to úplně úplné ticho. Lidé v neděli asi spí o něco déle než v sobotu. Nikde živáčka, auta nejezdí, jen z dálky slyšíte kokrhání kohoutů a kouř se líně valí z komína. (Zatím jen z našeho komína, ostatní si ještě nezatopili, zřejmě je ještě hřeje peřina). Dneska bylo krásné, vlhké, teplé podzimní ráno, ve kterém je radost si vyjet na ranní uspávání. I Hynečkovi se líbilo, krásně spinká.

Radosti 6.

Udělala mi radost opravdu moc krásná podzimní procházka.

Radosti 5. - nový toaleťák

Udělalo mi radost zakoupení toaletního papíru s mušličkama a hvědicema a vzpomínka na to, jak si Týna u babičky, když byla malá, trhala toaletní papír s obrázky a brala si jej domů s vysvětlením, že to má na památku.

Radosti 4. - aneb hlavně pozitivně

Pohled na váhu, kde je o pár kg méně než před týdnem, je jednou z nejpotěšitelnějších chvil v ženském světě. Mně se tento pohled naskytl. Měla jsem radost. Hlavně z toho, že jsem vždycky stačila doběhnout. Došel toaleťák.

Radosti 3.

Dnes mi udělalo radost a trochu pro svou neobvyklost mě překvapilo, že jsem potkala mého dědu ve městě. Také to, že si Týna pohrála se svým kamarádem z dětství, ikdyž se ze začátku oba dva z podivného důvodu před sebou styděli. Radost mi taky udělalo to, že když přišel manžel domů, tak se na nás na všechny usmál. A to opravdu ještě nemohl tušit, že měl připravenou k jídlu svíčkovou :)

Jak je to s tou motokárou

Motokára vypadá tatko.

Já měla za to, že motokára a čtyřkola je jedno a to samé, ale jaksi není. Motokára je prý jakási předchůdkyně formule. Tak, teď už to poznám jistě.

A taky je jisté, že Hynda od nás chytil ošklivý kašel a je z toho nějaký vyplašený, ale jinak má dobrou náladu a směje se blbostem, takže to nijak neřešíme. A mě bolí uši, tak snad zas rýmice neskončí zanětem středouší... Mám radost z místní lékárny, kde mi pán slíbil, že nám namíchají homeopatika na ty naše záněty uší po zánětech nosohltanů :) A taky říkal zajímavou věc (ne doslova:)): že se máme na vitamínové přípravky vybodnout a pořídit kvalitní rybí olej, jíst dostatek čerstvých vitamínů a to že bohatě stačí na přežití zimního období ve zdraví... Tak to letos zkusíme, ikdyž se musím přiznat, že Marťánky už doma stejně máme...

A ještě dnešní radůstka...

Dnes mě opravdu udělalo velkou radost, že za mě manžel uklidil truhlíky na zimu, "rostliny" dal na kompost, truhlíky vypláchl a hezky složil do garáže. Na oplátku jsem mu udělala polévku s drožďovými knedlíčky a vepřový bok na kmíně a to zase on (po dlouhé době) oběd pochválil. Týna se dobře bavila hrabáním listí a vůbec u toho nekašlala a Hynda nás nechal večer dělat s Týnou blbosti a se zájmem se koukal, aniž by vyžadoval větší pozornost. Kdybych byla fit, měla bych radost z celého dne.

Radosti 2.

Také vnímám rozdíl mezí "mám radost z" a "potěšilo mě", navíc bych to ještě rozšířila o "mám pocit, že jsem udělala radost", abychom si uvědomili, jak často jsme schopni někomu tu radost udělat:)

Tak mě potěšilo, že se očividně tři paničky z naší vesničky cítí tady u nás pravděpodobně velmi dobře, neboť vycházejí ven v pyžamu (brrrrr). Jedna mává svému muži, když odjíždí autem, jiná si hodila na sebe jen svetr s vestou a šla vyvenčit psa a třetí volala od dvěří na svého muže, co nemá zapomenout koupit:) No vyšli byste v pyžamu mezi lidi třeba na sídlišti? Takže se tu musí cítit dobře.

Měla jsem radost, když mi Týna přinesla boty, když viděla, že mi není nejlíp a mám pocit, že udělám manželovi radost až se vzbudí, až mu řeknu, že se vybírat nový kočárek nejede, neboť mi je tak blbě, že bych stejně nebyla schopná vybírat..

Výzva

Prosím, pokud se najde někdo, kdo také neví, jako já, jak vypadají motokáry a musí být tím pádem, dle názoru mého muže, 20 let v komatu, ať se nebojí a přihlásí se k tomu, udělá mi tím radost:).


(Můj muž je velmi zásadový a nikdy nelže. Jen kdybych to bývala věděla dřív, tak bych v posledních letech neuklízela, neprala, nežehlila, nevařila, protože to lidé v komatu určitě dělat nemusí a naopak bych nehla ani prstem, nechala se obskakovat a ani bych za to nemusela být nikomu vděčná).

Radosti 1. - Hlavně pozitivně:)

Tak já se s váma taky podělím o radosti:) Tak já mám radost, že ač je zima a mrzne, a já v tomhletom ošklivém, vlezlém, nepříjemném počasí, kdy mám marodnou dceru samotnou doma (mám o ni strach) a musím uspávat Hyndu v kočáru po poli neustále sem a tam zmrzlá jak rampouch, kdy každou chvíli spadne korbička kočárku vzad tak, že to H probudí, tak přesto všechno mám taky radost. Já mám radost, že když na téhle nepříjemné ranní povinné procházce vjedu do hovna, tak že je zmrzlé a lehce ho z kolečka odloupnu:)

A taky mám radost z návštěvy u naší paní zubařky, neboť ačkoli jsem tam k ní šla pro to, že mě bolely dva zuby, tak na nich prý žádné kazy nemám, ale vyvrtala mně jiný zub, který mě sice nebolel, ale mám radost, protože mi na to dala slevu. Blbé je, že stále nemůžu teplé, studené, sladké na ty dva zuby, co žádné kazy nemají, ale tím si tu radost z té slevy kazit nebudu.

Kolik těch prstů asi mám?

Hrály jsme šipkovanou. Jeden z úkolů bylo říct, kolik má prstíků.

Kolik máš prstíků na jedné ruce?
Pět.

Správně a na druhé?
Pět.

Kolik máš všech prstíků na ruce?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Dvanáct.

Opravdu dvanáct?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Teda ne - třináct.

Zkus to přepočítat ještě jednou.
(a pomáhám ji ukazovat prstíky)
Deset.

Správně. A kolik máš prstíků na nahou?
(koukne dolu na zimní botky)
Nevim.

Je jich stejně jako na rukou?
Jo.

Tak kolik jich máš?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Osm.

A na který ruce máš o dva prstíky míň?
Deset.

Je holt po mně :) Nedá se nic dělat :) Není se čemu divit, že ji to nejde spočítat.

PS: Pamatuju si, že na pětileté prohlídce měla ukázat na rukou, do kolika umí počítat. Ukázala do deseti a když je postupně počítala, vyšlo jí stejně osm. To chtěla co nejrychleji předvést, jak pěkně to umí, až ji z toho dva prstíky utekly než stihla říct číslo:) Tak pak to má holka s těma počtama těžký...

Dobrý den

Uspávám Hynečka v kočárku jdouc po polní pěšině. Z dálky vidím dvě paní a už mi to šrotuje - kam uhnout, abych je nemusela pozdravit (to není projev neslušnosti, ale když už má Hyneček škvírečky místo očíček, tak by ho můj pozdrav probudil). Obracím se a prchám pěšinou dolů, ale v tom proti mě vyrazí paní s pejskem. "Dobrý den, ten Vám ale vyrostl!" Dere se mi do kočáru. No nic, jde se uspávat dál. Dojedu dolů, Hyneček má už zase škvírečky, ale v tom začne couvat traktor a ozve se pípání - Hyneček sebou škubne. Hmmmm. To už rovnou můžu cestou zase zpět nahoru pozdravit ty dvě paní - "Dobrý den". Usmějeme se na sebe. A za ní další paní. A jdu směrem dolů. Za chvíli za mnou vtipně slyším "Betynko, musíš být potichu, abys nevzbudila miminko". To se vrací paní z procházky. Ani mě to moc nerozčiluje, protože Hyneček je hodně unaven a jsem přesvědčena, že usne každou vteřinou. Stmívá se. Začíná foukat a posléze pršet. Musím ještě chvilku vydržet. Klepu se zimou, ale chci mít jistotu uspaného Hynečka. Prima, jde se domů, říkám si. "Tak a teď ještě pět koleček po poli" Slyším křičet tatínka dvojčátek (údajně bývalý mistr ČR v boxu), který své děti tvrdě trénuje. Křičí na svého syna: "Musíš to dát pod 4minuty 50! Jinak jsi baba! Pozor na tu paní s kočárkem, ať ji neporazíš!" Jeho syn udělal v kuse pět koleček za hlasitého povzbuzovanání svého otce. "Prima, 4 minuty 04, jsi dobrej, tak se pojď napít a pak si dáš 4 kolečka" UGH! Říkám si já. Ale Hyneček, zdá se, už spí tvrdě, a tak jdu směrem domů - dole mě ten tatík povídá svým hlasitým bodrým hlasem "Taky ten váš kluk má rád terény, co?" Musím se, ač nerada, usmát a odpovídám: "Ano terény a ticho, to je jeho" Hynek na mě otevře jedno oko, ale ustojí to. Uleví se mi. Jdu dál, teď jen otevřít branku a aby v tom větru sebou nepraštila. "Jano, počkej!" Volá na mě soused. "Teď jsem uspala, vydrž". "Já jsem ti jen chtěl říct, že si holky u nás pěkně hrají a že tě viděly z okna jak uspáváš, když pršelo". Nechala jsem Hynečka před barákem ať si pláče a šla se přiobléknout. Pěšina. Nahoru. Dolů. Hynečkův úsměv. Nahoru. Dolů. Dobrý. Spí. Parkuju Hynečka před barákem. Manžel za barákem řeže. Jdou kolem sousedi z bývalého bytu. "Dobrý den". "Dobrý den", šeptám v odpověď. "Dobrý den", opakují sousedi. "Dobrý den, znovu šeptám a spěchám k vrátkům, abych jim vysvětlila, že Hyneček právě usnul. "Dobrý den", zas sousedi, "tak jakpak Vám roste?" Opakují hlasitě - asi se někde dověděli, že jsem po porodu špatně slyšela....

Moje, nedám :)

Děkujeme za krásné dárečky, které se hnedka staly velmi oblíbenými.

Tak tahle je stará

Tato fotka je opravdu už starší... Několik let. To jsme tehdá kdesi zakládali skalku - dneska už je to rozrostlé do krásy a dokonce tam sedí pod (myslím) javorem trpaslík:)

Co je skutečné?

Jak těžké musí být pro dnešní děti rozlišit co je skutečné a co nikoli!
Dneska se mě ptala Týna u sledování losování, jak tam ten mužíček lítá na žlutých koulích:
Ten pán se musí asi strašně moc držet nohama, že jo? :)

Hádejte, kde jsme byli?

 Už tušíte, že? Někteří byli fantastičtí, nekteří i drželi český rekord v žonglování...

....někteří se usmívali při vystoupení na celou galerii....

 ... někteří ale neskrývali (mimo vystoupení) zřejmě zklamání nad politování hodnou návštěvností...

... někteří byli již starší, přesto věkový průměr těch, co vystupovali, bude průměrný, nejmladšímu členu týmu bylo totiž pouhých 5 let (a nejmladšímu zvířátku - lvíčátku 1 měsíc)... 

... a konečně - někteří artisté byli češi, jiní poláci, italové, rakušané a jednoho znala Týna dokonce z pořadu Cirkus cirkus, kde soutěží ti nejlepší mezi cirkusáky! (Pokud si ho tedy nespletla, ale protože to hlásila zrovna u věhlasného Pepi Wertheima, tak je to dost možné).

Všichni účinkující jeli, přes to, že bylo v manéži pouze kolem 50ti lidí, na plné pecky s obdivuhodnou výdrží.

A já tu jejich výdrž a úsměv na rtech obdivuji a obdivuji také našeho malého Hynečka, kterému se tam vůbec nelíbilo a tak i jemu patří naše dnešní velké - děkujeme za výdrž!