Kdy budou Vánoce?

Týna: Kdy budou Vánoce?
Já: To ještě musíš sníst 22 čokoládek z adventního kalendáře.
Týna: Tak to já sním zítřa tři.

4 měsíce

Tak a Hynečkovi je čtvrt roku! Toto letí!

Vyslechla jsem si rozhovor Týny a Verunky.
V - Jsme měli besídku ve školce a teď už půjdu do školy
T - Já vím, šla jsi jako první
V - A za mnou Maltin (neumí říct R a říká místo něj opravdu čisté L bez náznaku snahy po jiném písmenku)
T - Já tam měla bratránka Matese
V - Jé, toho já miluju....  Týno, víš, co já vím o tvém bláchovi?
T - Ne.
V - Že už pásl ovečky
T - Spíš asi koníčky myslíš, ne?
V - Hm, asi jo. A kolik jich pásl?
....
- a mám dvě pouzdla do školy na jídlo, jedno je s Lamou a jedno s Lamíkem
- to neznám Lamu a Lamíka
- s Lamou a Lamíkem
- to je z nějaký pohádky?
- ne, to je z leklamy
- z jaký?
- na máslíčko v klabičce

Verunka bude mít zřejmě reklamní boxy na svačiny od Ramy:) Napřed jsem si říkala, že je prima, že má dva, že když jeden náhodou zapomene ve školce, že hned nebude muset maminka letět shánět druhý, pak mi ale došlo, že možná bude nosit Lamíka s Lamou najednou. Ona totiž Verunka strašně ráda jí, tak aby nehladověla a aby se spolusedící v lavici s ní o svačinu nemusel dělit. Skoro si říkám, že by měl mít Mates do školy taky dva boxy, co když bude sedět Verunka s ním... A on je taková hodná dušička, on by se jistě, hladov - nehladov, podělil.

Florbalové odpoledne

Dětičky strávily florbalové dopoledne a v tom duchu se neslo i odpoledne. Mates s Týnou běhali po zahradě a Mates se snažil Týnu co nejvíce navnadit, aby s ním florbal hrála co nejdéle. Nic naplat, po čase to Týnu trochu omrzelo a šla si hrát na terasu. Mates za ní přiběhl a proběhl mezi nimi následující rozhovor:

Týno, ty máš pauzu?
ticho
Týno, ty máš pauzu?
ticho
Kdo chce pauzu?
Mates dá ruku nahoru a očekává totéž od Týny, ta ji ale k jeho překvapení nezvedá, tak Mates svou ruku rychle dává dolů a táže se v naději v hlase:
Ty nechceš mít pauzu? Tak pojď hrát!
Ne.
Jak dlouhou chceš pauzu: 10 nebo 20 sekund?
A co je víc?
20.
Tak 20.
Mates počítá pomalu do dvaceti a pak hlásí nahlas:
Konec pauzy!
To bylo krátký.
To bylo 20 sekund, řekla si, že chceš 20.
Nic se nedělo.
Tak ti dám minutu, ale víc už vážně ne.
Šli hrát, ale Týnu s Vašíkem moc dlouho u hry neudržel, začal se tedy trochu čílit:
Dejte mi gól!
Týna s Vašíkem trhají petřžel.
Kam koukáte? Takhle se florbal nehraje!
Já se na vás zlobím, takhle se florbal nehraje!
Tak šel na to trochu šibalsky:
Vyhraju, když mi nebudete dávat góly.
Týna se začla trochu snažit hrát, ale přes ty trsy trávy ten míček jen těžko dostávala dopředu a tak Mates na ní:
Mně dej góla, musíš mířit na branku! Na mě, já tě nechám vyhrát.
Týna dala gól. Dál už ovšem hrát nechtěla, chudák Mates, ještě tolikrát se snažil dítka ke hře přimět a nic moc. Přiběhl mi povědět:
Já jsem ji nechal, ale teď už nenechám, já jsem dobrý brankář.

Nevím, jestli bude dobrý brankář, to co vím je, že je opravdu ale opravdu moc hodný bratranec.

Rebarborový koláč

Rebarborový koláč jsem dneska udělala, byl dobrý, myslím. Týna mě ho pomáhala dělat. Strašně se na něj těšila. Při přípravě ochutnávala žmolenku, moc jí chutnala.
"Tak máme náš rebarborový koláč hotový, Týno."
"Jůůůů, můžu už ochutnat?"
"No to víš, že jo"  -a dala jsem ji na talíř dva kousky, ochutnala.
"Ten je moc dooobRRRý"  -přvaluje ho v puse.
"Copak?"
"Jen by tam nemusely být ty zelený kousky."

Týna složila báseň

Sedí Týna u oběda (dnes jsem si ji nechala doma, vypadala včera unaveně a tvrdila, že ji boli v krku, dneska ráno to vypadalo, že bude mít rýmu, ale je v pořádku a nějak moc živá, ikdyž si sem tam smrkne:) )

Tak tedy sedí Týna u oběda o šlebí se nad jídlem s nemístnými poznámky, říkám ji, že o jídle se nemluví ošklivě. Týna sedí chvíli potichu a pak se zeptá :
Můžu ti říct básničku? Jsem ji sama vymyslela."
"No tak povídej"
"Kdybych tu polívku spapala, tak bych asi blinkala - líbí? "

Dárek k Vánocům :(

Víte, co by si přála naše Týna k Vánocům? Aby si s ní někdo hrál....


A víte jak to dneska decentně natřela Šárce?
Týna chtěla holkám ukázat, jak se tančí zumba a holkám se to moc líbilo, a že by chtěly chodit také na zumbu. JenžeTýna říká: "My bereme zítra na zumbu Káju a ty se k nám do auta, Šárko, bohužel, už nevejdeš. To se nedá nic dělat."

A jak se Šárka ve světě rozhodně neztratí?
Šárka žadonila, ať ji vemem taky, vzala Týnu kolem ramen, šla s ní stranou a vemlouvanvým jemným hláskem jí říkala, že ne vždy musíme brát Káju, že můžeme brát i ji.

básničkaření

Pojď, vymyslíme rýmy.
Tak jo.
Kočička.
Babička.
Očička.
Ilka.
No, ale to není žádný rým.
Já vím, ale je to legrační.

Jak čistit sklokeramickou desku.

Už jsem Vám vyprávěla, jak jsem si koupila v DMku ten zázračný přípravek na mytí sklokeramické desky? Koupila. A čistila podle návodu. Nutno říci, že některé návody tím, jak jsou překldádny do češtiny, mají trošku kostrbatou skladbu věty. Tak tedy jsem postupovala dle jednotlivých bodů : Nanesla na povrch, rovnoměrně rozetřela, nechala působit, posypala kuchyňskou solí a utřela do sucha. Ještě jsem si říkala, jak to mají vymakaný, že ta sůl asi působí na ty nečistoty jako rozpouštěč a možná ještě jako takový peeling. Po půl roce jsem četla návod znovu. V návodu bylo nechte působit a do sucha utřete kuchyňskou rolí:)

Večerní kávička ve městě

Tak jsme s Mařkou vyrazily do města na kávičku. Nejprve jsme si objednaly u servírky kávičku a dortík. Slečna nám přinesla kávičku, ale dlouho nenesla dortík (no, 15 minut určitě ne) a obsluhovala jiné hosty. Po přečtení meníčka jsme se rozhodly změnit objednávku z dortíku na pohárek, zavolaly jsme si tedy servírku a Mařka se jí mile ptá: "Prosím, Vás, připravila jste nám už ty dortíky?" Slečna se na nás podívala a se sladkým úsměvem nám kysele povídá: "Já jsem na ně ale nezapomněla". Takovou odpověď Mařka nečekala a natolik ji to odzbrojilo, že už si netroufla zeptat, zda objednávku může změnit. Smutně jsme hleděly na slečnu jak hbitě z podpultíku vyndavá talířky a právě na ně nandavá dortíky. Nu což, tak zmrzlinka nebude.

Mařka byla naštvaná, až z toho měla sem tam tiky. Když jsme dojedly a dopily, pročítaly jsme si meníčko dál, narazila jsem na zajímavý nápoj - Horké mléko s koňakem a medem - "Mňam!" řekla jsem hlasitě. Ale Mařka mě hned zastavila, že prý "Mno... mňam???". "No jo", uznala jsem, "není to vhodný nápoj, mlíko s medem - to bych mohla na zpáteční cestě usnout za volantem". "To jo", řekla Mařka. Po delší pauze následoval výbuch smíchu. Už ani nevím proč.

A tak jsme pročítaly dál, až jsme došly úplně na konec meníčka a tam byla věta, "Pokud po zaplacení neobdržíte účet, jste naším hostem.", které jsem nerozuměla, ale Mařka mi ji vysvětlila - ještě, že tam byla. Jen se trochu přeslechla a proto mi radostně vysvětlovala, že když se dostatečně opijem, že to máme zadarmo. Rozuměla totiž : "Pokud po zaplacení neudržíte účet, jste naším hostem." Ještě, že se to nakonec vysvětlilo včas....

Pak jsme v zápalu štěstí a radosti, že jsme venku po setmění vyrazily do jediného ještě otevřeného krámku utratit zbytek přidělených financí - do DM a tam jsme zakoupily velmi pěkné Tchibo háčky na dveře. Mně se, bohužel, barevně vůbec nehodí a tak jsem byla naštvaná, ale to ještě není nic oproti Mařce, která mě teď psala, že ty její háčky se daj pověsit jenom na tu stranu do chodby. Tak doufám, že ji to moc nezkazilo jinak doteď krásný večer.