Plavání

Tak takhle vypadá bazének, kam chodí plavat naše Týna.

Chci být po tatínkovi

Dneska mi Týna ráno sdělila, že by raději chtěla být po tatínkovi než po mně. Samozřejmě, že mě zajímalo proč:) Tak jsem se zeptala. A odpověď? "Protože tatínek pracuje." No, co na to říct... :)

Kolik těch prstů asi mám?

Hrály jsme šipkovanou. Jeden z úkolů bylo říct, kolik má prstíků.

Kolik máš prstíků na jedné ruce?
Pět.

Správně a na druhé?
Pět.

Kolik máš všech prstíků na ruce?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Dvanáct.

Opravdu dvanáct?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Teda ne - třináct.

Zkus to přepočítat ještě jednou.
(a pomáhám ji ukazovat prstíky)
Deset.

Správně. A kolik máš prstíků na nahou?
(koukne dolu na zimní botky)
Nevim.

Je jich stejně jako na rukou?
Jo.

Tak kolik jich máš?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Osm.

A na který ruce máš o dva prstíky míň?
Deset.

Je holt po mně :) Nedá se nic dělat :) Není se čemu divit, že ji to nejde spočítat.

PS: Pamatuju si, že na pětileté prohlídce měla ukázat na rukou, do kolika umí počítat. Ukázala do deseti a když je postupně počítala, vyšlo jí stejně osm. To chtěla co nejrychleji předvést, jak pěkně to umí, až ji z toho dva prstíky utekly než stihla říct číslo:) Tak pak to má holka s těma počtama těžký...

Co je skutečné?

Jak těžké musí být pro dnešní děti rozlišit co je skutečné a co nikoli!
Dneska se mě ptala Týna u sledování losování, jak tam ten mužíček lítá na žlutých koulích:
Ten pán se musí asi strašně moc držet nohama, že jo? :)

Na co všechno nepřijde:)

Dneska jsem Hynečka zanedbávala, však to taky náležitě dával téměř neustále najevo brekem. Chudinka malý. O to ale víc dováděl navečer, kdy už jsem se mu mohla plně věnovat, byl strašně rád, řechtal se a předvedl další ze svých nových kousků. Teda ten mě nepřestane překvapovat! Představte si, že našel způsob, jak se pohybovat směrem dopředu! Ale ne plazením nebo lezením klasickým, nýbrž na zádech! Leží na zádech, skrčí nožičky, zapře se o podlahu a odrazí a znovu a znovu až je tam, kde potřebuje! Je to možný??? Sice je to pořád velmi nepraktické, ale furt lepší než se od věcí vzdalovat :)

A Týna přišla na jednu věc. Myslím, že netřeba komentáře :
"Já nevím, kde to mám, to mi asi Hyneček někam zasoukal."
"Já bych to nedělala, ale on se tomu Hyneček smál, tak jsem musela....." apod :)

Naše školka

Představte si to, že v naší školce si letos nově mohou říkat děti, co chtějí dostat na talíř k obědu a co ne. Aby prý nevznikaly zbytečně zbytky. Takžemohou hlásit: Bez zeleninky, bez masa atd... Ptala jsem se Týny, jestli jí všechno nebo jestli taky někdy něco odmítne. Odmítá prý jenom brambůrky. Hm... Také, když někdo u oběda zlobí, musí si u toho stolečku stoupnout (nad jídlem) a stát. Po chvíli se zeptá paní učitelka, zda toho dotyčného zlobení přešlo a pak si teprva může (k vychladlému?) obědu sednout. Hm... Štěpánka je prý šikovná, paní učitelka si prý ani jednou nevšimla, že ikdyž stojí, tak u toho dokáže rukou z talíře sem tam hodit nějaký kousek do pusy. To většinou rozesměje ostatní holčičky u jejího stolečku a tak se vystřídají ve stání...

A Týna se před dvěmi dny na kroužku plavání poprvé potopila celá - i s ouškama! Hned na první hodině!

Už zase jezdí

Po loňské dovolené, kdy Týna spadla na kole do kopřiv, odmítala, bohužel, na kole jezdit. Dnes ale u ní naštěstí zvítězila snaha po obdivu u příbuzných nad obavami a překonala strach a jezdí! Hurá! Ještě se musela jet projet navečer na plácek.