Nespravedlivost smutného večera

Dneska jsem chtěla vyfotit Hynečka, byly mu 2 měsíce. Měla jsem ho rozbaleného po koupání a volám na manžela, zda by mohl přijít s foťákem, že ho vyfotíme alespoň na výměsíční, když už ho jinak moc nefotíme. Neměl čas. Prý přijde hned jak to dodělá. Najednou mu zvoní telefon a on volá dolů - Týno, Šárka přijde. (To zanmená, že zas přijde Aleš). Jaké to má ale Aleš štěstí, že když k nám dorazí, zrovna v tom okamžiku manžel práci dokončí a je mu ihned k dispozici.
A jaké to je ale překvapení, že přišel Aleš bez dcerky - tu nechal u sousedky a natěšená Týna si nemá s kým hrát.  (Aleš ji chytře řekl, že Šárka zůstala u sousedů) Smutně Týna kouká na sousedovic zahradu kuchyňským oknem, kde se Šárka, která si právě měla hrát s ní, skáče se sousedovic dcerkou. Nechápe to. Aleš ji ještě slibuje, že Šárka přijde pak. Vysvětluju Týně, že Šárka pak nepřijde, protože na to není čas, že jak ji Aleš vyzvedne, že musí jít domů a ne k nám a zlobím se na Aleše, který ji takhle kecá. Týna mi nevěří. Tak jí posílám na terasu za "klukama" ať se jich jde zeptat jak to doopravdy bude.
Vrací se z terasy zklamaná, je mi jí vážně líto, kdyby neslibovali, že Šárka přijde a ona nezůstala u sousedů a kdyby ji nenalhávali, že přijde později, bylo by ji jedno, kde teď Šárka je, Týna by si ani nevzpoměla. Teď ale smutně ukládá Šárčinu panenku, kterou si tu posledně zapoměla, zpátky do koutku. Kouká na mě smutnýma očima. "Tak pojď" říkám ji, "alespoň ji vrátíme tu panenku". Nechávám řvoucího, nevyfoceného 2 měsíčního kloučka řvát v postýlce (je po koupání nemohu ho vzít s sebou) a jdem s dcerkou na chvilku k sousedce na zahradu.
Když se pak na 5 minut setkáme s manželem všichni dohromady a postěžuju si, že spolu netrávíme vůbec žádný čas, opáčí mi na to vyčítavě, že v tuhle dobu už bývá dávno u Milana. Strašně spěchá. Jako bych za to mohla, že ho Aleš zdržel. Ano, stihl Týnu vykoupat (to mu zabere půl minuty, protože ji jen namočí) a dát večeři (kterou jsem chvíli před tím uvařila) to se mu musí nechat. Mimochodem, včera byl s Alešem na hokeji v hospodě a zítra se chystá zas. Ještě, že máme tak hodnou sousedku, přinesla Týně v hrnečku meduňkový čaj - ty lístečky meduňky si holky sami natrhaly u ní na zahradě, že si čajík uvaří, ale nezbyl na to čas. Týna náležitě oceňuje od večeře sousedčin počin, škoda, že to sousedka neslyšela, měla by radost.
Tak jsem se jala po uspání dětí se trochu odreagovat hraním. A tady je výsledek, škoda že mám málo součástek - jen 1000 (teda já ne, je to Týny) - jinak bych jistě udělala ten most, co je v prospektu nakreslen.

A aby se ta nespravedlivost završila - dala mi Týna Kinder vajíčko - kdyby jen tušila, co v něm je - to, co si přála - šmoula - a měla jsem ho ve vajíčku já - je to možné? Ona tam měla puzzle.... :)     :(