Jak jsme jeli do Ikea

Včera do 1h ráno jsem studovala jaký nábytek vybereme dětem do pokojíku. Ráno byla idea vyrazit co nejdříve. Ale pořád to něco brzdilo - děti, manžel, který mi přinesl rozměry kufru a ať si to srovnám, zda se mi to tam vejde nebo ne, montování zahrádky, nedostatek peněz, nedostatek nafty a nakonec uzavřená dálnice. Tak jsme znovu vyrazili do ikea odpoledne - to byl horor, lidí jak o víkendu :) a manžel si představoval, že přijdem, seberem a jdem. Jeho komunikace spočívala v tom, že používal dvě věty - jak chceš - nebo - mně to je jedno - anebo výrazovou komunikaci, která jasně naznačovala, že už chce být pryč:) Když už jsem se konečně rozhoupala, jakou sérii nakonec koupíme, zjistili jsme, samozřejmě až u poslední položky, že chybí jedna celkem podstatná část z té série na skladě. Hmmm. Teď se z toho léčíme. (Manžel je na pivu a já tu pojídám kopec zmrzliny.)