Když do stromu se zatnou sekery,
nezasténá. Dříve než se skácí
korunou jenom lehce zatřese,
včas do bezpečí aby vzlétli ptáci.
Však perořízkem jen tak z rozmaru
když trochu bodneš do pevného kmene,
z drobounké rány tiše vytrysknou
průsvitné slzy v hloubi uzamčené.
Tak tuhle básničku mám strašně ráda. Ikdyž je pochmurná. Znám ji od dob, kdy jsem chodila na střední školu a měly jsme se naučit jakoukoli básničku, která nás zaujme. Já hledala v těch nejmenších knížkách, co jsme doma měli. Očekávala jsem tam taky nejkratší básničku:) Tahle knížka byla opravdu malinká, asi 5 x 5 cm. Ale básnička mě opravdu vzala za srdce. Je totiž ze života. Tak krásná, jednoduchá a výstižná! Ne (jen) jednou jsem ji ve svém životě někomu poslala, když jsem neměla jiných slov. A dnes my vytanula na mysli, ikdyž jsem ji napoprvé řekla trochu kostrbatě.
Jak krásně jsi to napsal, Floriane :)
Žádné komentáře:
Okomentovat