Florbalové odpoledne

Dětičky strávily florbalové dopoledne a v tom duchu se neslo i odpoledne. Mates s Týnou běhali po zahradě a Mates se snažil Týnu co nejvíce navnadit, aby s ním florbal hrála co nejdéle. Nic naplat, po čase to Týnu trochu omrzelo a šla si hrát na terasu. Mates za ní přiběhl a proběhl mezi nimi následující rozhovor:

Týno, ty máš pauzu?
ticho
Týno, ty máš pauzu?
ticho
Kdo chce pauzu?
Mates dá ruku nahoru a očekává totéž od Týny, ta ji ale k jeho překvapení nezvedá, tak Mates svou ruku rychle dává dolů a táže se v naději v hlase:
Ty nechceš mít pauzu? Tak pojď hrát!
Ne.
Jak dlouhou chceš pauzu: 10 nebo 20 sekund?
A co je víc?
20.
Tak 20.
Mates počítá pomalu do dvaceti a pak hlásí nahlas:
Konec pauzy!
To bylo krátký.
To bylo 20 sekund, řekla si, že chceš 20.
Nic se nedělo.
Tak ti dám minutu, ale víc už vážně ne.
Šli hrát, ale Týnu s Vašíkem moc dlouho u hry neudržel, začal se tedy trochu čílit:
Dejte mi gól!
Týna s Vašíkem trhají petřžel.
Kam koukáte? Takhle se florbal nehraje!
Já se na vás zlobím, takhle se florbal nehraje!
Tak šel na to trochu šibalsky:
Vyhraju, když mi nebudete dávat góly.
Týna se začla trochu snažit hrát, ale přes ty trsy trávy ten míček jen těžko dostávala dopředu a tak Mates na ní:
Mně dej góla, musíš mířit na branku! Na mě, já tě nechám vyhrát.
Týna dala gól. Dál už ovšem hrát nechtěla, chudák Mates, ještě tolikrát se snažil dítka ke hře přimět a nic moc. Přiběhl mi povědět:
Já jsem ji nechal, ale teď už nenechám, já jsem dobrý brankář.

Nevím, jestli bude dobrý brankář, to co vím je, že je opravdu ale opravdu moc hodný bratranec.