Výchova po dobrém

Mám kamarádku a ta má 3 děti. Krásné, podle mě velmi hodné a milé dětičky. I jejich maminka je velmi milá, kllidná a vyrovnaná a když už musí dětem hubovat, má to vždycky výchovný efekt. Prostě nikdy jim jen nevynadá, ale vše je odůvodněno. Děti vždy ví, proč se maminka zlobí, nikdy je jen nesprdne aby si jen ulevila (za to má můj obdiv). Ale dneska, asi to sluníčko nebo co, nějak všechny děti zlobily. Taky jich bylo 7 na jedné zahradě s bazénem a jančily. Stejně mezi to usměrňování dětí, dnes vyjímečně velmi rázným hlasem, vkládala odůvodnění. Zlobily všechny děti, ale jen její to dneska odnesly, byly trestány. Jak? Byly normálně poslány z dohledu jejich maminky. A pro ně to byl opravdu trest. U nás to bylo zase o něco jednodušší zlobení. Hyneček kupříkladu vstal ve 3:30 a byla to pro něj strašná legrace. Týna zas byla celá paf z cákání dětí v bazéně, ikdyž nakonec se osmělila a dnes poprvé se koukla s otevřenýma očíčkama (s brýlemi) pod vodu. Pozitivní na dnešním dni bylo hlavně bobkování, levný nákup v hypáči, při němž mi děti vůbec nezlobily a to, že za chvilku můžu zalést do postele (jen co uspím dvě řvoucí kráčmery, co mi každou chvilku jistě vzbudí Hynka...)