Leze leze...

Přímo cupajdí, je strašně rozotmilý, jak z toho má velkou radost. A když říkám, kam to zas lezeš a jdu ho odchytnout, tak peláší a směje se tomu. Krásné období, člověk na něj už zapomněl, když ho trávil s prvním dítětem a teď se vzpomínky zas vynořují a Hyneček přidává další nezapomenutelné zážitky. Jen co přelezl místnost a nabažil se toho, začal objevovat. Jak otevřít skříňky - tak na to přišel hned: už ochutnal chleba, co suším pro slepice. A také Týniné štětce na kreslení. Dnes trefil do správné skříňky s jeho vlastním papáním. Leze na první schod a zkoumá co dál. Natahuje se pro ozdoby na stromečku a nelítostně padá omotán lamelami. Ohrádka, kterou jsme pro něj instalovali dnes kvůli horkým kamnům, je pro něj výzvou ke zdolání.
Jen nechápu (a je z toho vidět že si Fero první dítko v tomto období opravdu neužil dostatečně), jak mohl Fero asi před 3 týdny prohlásit návštěvě¨něco ve smyslu "Je to s ním teď náročné, jak neleze. A my mu musíme pořád chodit obměňovat hračky, aby se nenudil. Už aby si dolezl, kam chce". :-D. Ovšem teď si to tatínek užije, neboť Hyneček si opravdu doleze všude kam chce.
A heslo pro tyto dny?
Práce - nepráce - teď začíná legrace! aneb mami ,nech toho a pojď se se mnou bavit! Nejdeš? Tak já strkám ruku do zásovky! Strhávám stromek! Šahám na kamna! (popř. Strhávám na sebe nestabilní ohrádku!) Jsem pod kanapem a nemůžu vylést! Našel jsem na zemi drobky, jehličí, korálky... Našel jsem ve skříni hadr, skořápky, marcipán, hrnce, igelitky...