Vzpomínka na Brusel

Když nám bylo oznámeno, že pojedeme vyjednávat do Bruselu cosi ohledně databází, měla jsem strach. Nikdy před tím jsem neletěla. A neholdala jsem to ani zkoušet. Mé výmluvy byly marné, mé škrábání v krku 4 dny před odjezdem okomentovala vedoucí slovy: "Ten Brusel je ode mne pro vás dárek k vánocům, uvidíte, že se vám to bude moc líbit, žádné výmluvy nepřijímám". Nechtělo se mi. Jak mně se nechtělo!!! A musela jsem. A jak to bylo krásné!! Bruselská náměstí vyzdobena světýlky, která u nás nenajdete - rozhodně na výzdobě nebylo šetřeno. Záplava jemně, decentně problikávajících drobných světélek, jež pokrývala radnici, navozovala krásnou pohádkouvou atmosféru. Nutno dodat, že  radnice na náměstí Grande-Place je 96m vysoká budova z 15. století. Všude stánky s vánočním zbožím, vánoční písně, je slyšet všechny možné jazyky, vidět všechny možné tváře, v nichž jste s neomylností poznali Vlámy s jejich nizozemštinou a ohnutům nosem, většinou se sklánějícím nad kelímkem s voňavým svařeným vínem. I nám se kouřilo nejen zimou od pusy, ale i od ochutnání místního punče. A nákupní centra vyzdobená tak krásně světelnými efekty - ale nic přeplácaného, nic laciného a nefkusně blikajícího, ze všeho byl cítit klid. A snad víly nebo nějací skřítkové s křídly si to "poletovali" nad našimi hlavami. A nákupy. A slevy. Tak krásně porochňání! Levnější a snad i kvalitnější než u nás. A večer hospůdka. Ty byly většinou zaplněny, jednou jsme omylem vlezli do gay klubu. Tam bylo volno :) Od té doby vím, že duhový praporek u dvěří značí gayskou hospůdku. A hospůdky líbezné, malinké, jen tak na tři - čtyři stoly. Bary z cihel a poctivé (snad) dubové stoly. A nádherné velké kulaté sklenice na pivo. A pivo výborné - spíše holčičí, většinou tmavé. a zas procházky a dlouhé fronty u obchůdků na pravou belgickou pralinku. A fronta se vystát vyplatila, bonbónky dobré, krásné. Každý jiný. Každý jedinečný. O žádném nešlo říct - ten mě zklamal. Tak na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem otevřela bonboneiru s belgickými pralinkami, kterou mají tento týden v akci v Lidlu za pouhých 49,90. Napřed jsem tomu moc nevěřila, neboť prodejnu s belgickými pralinkami tu máme ve městě také, ale ty místní pralinky - to je hrůza, to bylo zklamání, ty určitě belgické nejsou, nebo jsou, ale pro nás šizené a jen šíleně drahé. Ale ty z Lidlu, ty vám doporučuju, to je symfonie, to je zážitek! Co kousek to úsměv na rtech. Tak ty mi dělají radost od včerejka. Běžte, kupte si a nechte se taky přesunout na hranici blaženosti, vřele doporučuju!

Šumava II - výlet na slatě

Krásně slunečné počasí. Paráda.

Děti běhaly sem a tam po chodníčcích...

Šumava

Noci nebyly nic moc, za to přes den bylo krásně.

Spánek o dovolené

Nebudu nic předstírat. Spánek o dovolené nebývá pro mě tím největším požitkem, popravdě téměř nebývá. Alespoň pro dnešní noc to platilo dvojnásob. Tak nejdřív jsem uspala Hynečka - a zhruba po půl hoďce ho pak uspávala až do rána. Týna usla po dnešním výšlapu hnedka, to bylo prima. Za nedlouho jsem si šla lehnout i já. Pak se šli ubytovat spoluležníci z vedlejšího pokoje, co máme společnou chodbičku, to Hyndu velice rozveselilo. Když jsme konečně zabrali přes lomoz v pokoji i dole v restauraci, kde se dali do popíjení a hraní na kytaru sedmero tatínků se sedmero školkovými dětmi, ozvala se příšerná rána - to Týna spadla z postele. Hynda to neváhal komentovat, zřejmě vtipně, neboť ho to opět rozveselilo. Když jsme zabrali oba dva, přišel manžel, probudil napřed mě a tak jsem se vydala na toaletu, když se vracím tak se zděšením koukám, jak si manžel hladí spícího Hyndu. Hyndovi se to líbilo a tak tatínka odměnil žvatláním. Zatímco se Hynda snažil taťkovi sdělit něco - jistě důležitého, tatínkovo oddychování se postupně měnilo v hlasité chrápání. Týna se začala vrtět. Ach jo. "V Montgomery bijou zvony" je slyšet z restaurace. Je půl třetí ráno. Konečně jsem usnula na delší dobu, když se najednou kolem 4 hodiny ozve Hynda na kojení, takový ten slabounký hlásek říkající - něco by to chtělo - slibující, že v případě rychlého vyhovění Hyneček ještě usne. Hyneček nebyl ani napravo ode mne, ani nalevo ode mne. Kam odlez? Prohlížím nevěřícně celou postel. Budím manžela se slovy - "Kde je Hynek? On tu není!" Manžel se převalí se slovy - "Nevím." A spí dál. Ozve se slaboulinký hlásek. Napadne mě zašátrat do škvirky vedle postele. Nahmatám končetinu. Hynda spadl! Nejsem si jista jestli se ho snažim vytáhnout nahoru za ruku nebo nohu, snažím se opatrně najít hlavičku - povedlo se a už ho netahám nahoru za nohu, ale za ručičky. Hyndovi dobrodružství nepřišlo ani nijak uvláštní - bral to jako normálka, žádné velké vzrůšo. Ovšem už mu nestálo za to, aby usnul pořádně, už si jen tak žužlal a pak už si řekl, že je čas vstávat. Hmmm. Aspoň, že už šli tatínkové spát. Momentálně Hynda spinká v kočárku a zbytek chaty se začíná trousit na snídani, jdu sklidit pc, neboť mám šílený hlad :)

Rodosti 7.

Tak to zkusím - po dlouhé době nás prohlašuju za zdravé, snad nás nic nepřekvapí. Takže s tou radostí jsem ještě opatrná. Mám ale radost s paní homeopatky, nemohu jmenovat, neb to všechno s náma dělala zadarmo - nakonec z toho byly 4 večery strávené nad otázkami. Jsem zvědavá, zda vybraná homeopatika zaberou a na jak dlouho :)

Nedělní ráno

Mám nedělní rána obzvláště ráda, jsou úplně jiná; i než ta sobotní. Vyjdete ven a všude je ticho, takové to úplně úplné ticho. Lidé v neděli asi spí o něco déle než v sobotu. Nikde živáčka, auta nejezdí, jen z dálky slyšíte kokrhání kohoutů a kouř se líně valí z komína. (Zatím jen z našeho komína, ostatní si ještě nezatopili, zřejmě je ještě hřeje peřina). Dneska bylo krásné, vlhké, teplé podzimní ráno, ve kterém je radost si vyjet na ranní uspávání. I Hynečkovi se líbilo, krásně spinká.

Radosti 6.

Udělala mi radost opravdu moc krásná podzimní procházka.