pondělí 24. října 2011
Radosti 3.
Dnes mi udělalo radost a trochu pro svou neobvyklost mě překvapilo, že jsem potkala mého dědu ve městě. Také to, že si Týna pohrála se svým kamarádem z dětství, ikdyž se ze začátku oba dva z podivného důvodu před sebou styděli. Radost mi taky udělalo to, že když přišel manžel domů, tak se na nás na všechny usmál. A to opravdu ještě nemohl tušit, že měl připravenou k jídlu svíčkovou :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Taky bych si přála, aby se na mě manžel víc usmíval. Často mám pocit, že mě nevidí. Něco jako: "Pane doktore, já mám problém. Všichni mě ignorují." A psychiatr řekne: "Sestro, zavolejte dalšího.":-)))
Taky to u nás nebývá zvykem :)
Okomentovat