Dobrý den

Uspávám Hynečka v kočárku jdouc po polní pěšině. Z dálky vidím dvě paní a už mi to šrotuje - kam uhnout, abych je nemusela pozdravit (to není projev neslušnosti, ale když už má Hyneček škvírečky místo očíček, tak by ho můj pozdrav probudil). Obracím se a prchám pěšinou dolů, ale v tom proti mě vyrazí paní s pejskem. "Dobrý den, ten Vám ale vyrostl!" Dere se mi do kočáru. No nic, jde se uspávat dál. Dojedu dolů, Hyneček má už zase škvírečky, ale v tom začne couvat traktor a ozve se pípání - Hyneček sebou škubne. Hmmmm. To už rovnou můžu cestou zase zpět nahoru pozdravit ty dvě paní - "Dobrý den". Usmějeme se na sebe. A za ní další paní. A jdu směrem dolů. Za chvíli za mnou vtipně slyším "Betynko, musíš být potichu, abys nevzbudila miminko". To se vrací paní z procházky. Ani mě to moc nerozčiluje, protože Hyneček je hodně unaven a jsem přesvědčena, že usne každou vteřinou. Stmívá se. Začíná foukat a posléze pršet. Musím ještě chvilku vydržet. Klepu se zimou, ale chci mít jistotu uspaného Hynečka. Prima, jde se domů, říkám si. "Tak a teď ještě pět koleček po poli" Slyším křičet tatínka dvojčátek (údajně bývalý mistr ČR v boxu), který své děti tvrdě trénuje. Křičí na svého syna: "Musíš to dát pod 4minuty 50! Jinak jsi baba! Pozor na tu paní s kočárkem, ať ji neporazíš!" Jeho syn udělal v kuse pět koleček za hlasitého povzbuzovanání svého otce. "Prima, 4 minuty 04, jsi dobrej, tak se pojď napít a pak si dáš 4 kolečka" UGH! Říkám si já. Ale Hyneček, zdá se, už spí tvrdě, a tak jdu směrem domů - dole mě ten tatík povídá svým hlasitým bodrým hlasem "Taky ten váš kluk má rád terény, co?" Musím se, ač nerada, usmát a odpovídám: "Ano terény a ticho, to je jeho" Hynek na mě otevře jedno oko, ale ustojí to. Uleví se mi. Jdu dál, teď jen otevřít branku a aby v tom větru sebou nepraštila. "Jano, počkej!" Volá na mě soused. "Teď jsem uspala, vydrž". "Já jsem ti jen chtěl říct, že si holky u nás pěkně hrají a že tě viděly z okna jak uspáváš, když pršelo". Nechala jsem Hynečka před barákem ať si pláče a šla se přiobléknout. Pěšina. Nahoru. Dolů. Hynečkův úsměv. Nahoru. Dolů. Dobrý. Spí. Parkuju Hynečka před barákem. Manžel za barákem řeže. Jdou kolem sousedi z bývalého bytu. "Dobrý den". "Dobrý den", šeptám v odpověď. "Dobrý den", opakují sousedi. "Dobrý den, znovu šeptám a spěchám k vrátkům, abych jim vysvětlila, že Hyneček právě usnul. "Dobrý den", zas sousedi, "tak jakpak Vám roste?" Opakují hlasitě - asi se někde dověděli, že jsem po porodu špatně slyšela....