Dnes jsem plně vyčerpána po příšerném dni. Napřed jsem strávila 45 minut na zastávce, pak 35 minut jela busem (cesta trvá jindy 11minut) - prostě namrzly nám silnice a všude kalamita. Den se vyvíjel i nadále slibně neb úřednice na úřadě mi nic nového neřekla a tak jsem se jen podepsala a jela nazpět. Stálo to za to vyjet si do města... Po chvíli čekání na zpáteční bus jsem se rozhodla, že si půjdu dát aspoň pizzu. Prošla jsem celé náměstí, stav
ila se v Makrovegetu a došla na zastávku, kam akorát přijížděl ten bus, na který jsem předtím tu chvilku čekala. Pak jsem se zahřála u mé dobré švagrové kafíčkem a jala se vyzvednout na 12h děťátko ze školky. Šáhnu na kliku a nic - školka zamčená. A tak jsem mrzla před školkou, protože dneska nás (v těch nenadálých mrazech) vyjímečně nepustili ani do šaten, což přes zimu doposud dělali. Po chvilce nám paní učitelka otevřela, aby nám sdělila, že děti jsou ještě na divadle a neměly doposud ani oběd, takže si tak minimálně půl hodinky počkáme. To už jsem zase trnula. Tentokrát ne ze zimy, ale ze slibu, který jsem dala naší sousedce. Slíbila jsem jí, že mezi 12.45 až 13h k nám může přijet PPLák s balíčkem a že ho pro ni převezmu. Ve 12.47 jsme byly u rybníka, začla jsem s Kristánkou na saních utíkat, abych byla co nejdřív u hlavní silnice a sestavovala si v hlavě scénář, kterak vbíhám do silnice a mávám na PPL auto, aby zastavilo. Došly jsme domů a PPL nic. Až v 13.30 se konečně ozval zvonek - to když jsem chvilku předtím uložila Kristýnku k poněkud pozdějšímu polednímu spánku. Pak už se den ale začal vyčasovat, čekala nás totiž první návštěva knihovny s Kristýnkou - vybrala si knížku o medvídkách, knížku o mašinkách a já knížku o Rákosníčkovi. Po náročné cestě domů, kdy Kristýnka párkrát spadla ze saní, jsme spolu uhňácaly tvarohové knedlíky + pokoušela jsem se upařit vepřovou šunku - ta nechutná jak šunka, ale výborné to je - a pak už jen večerníček a spinkat. Uáááá. Jdem všichni.
ila se v Makrovegetu a došla na zastávku, kam akorát přijížděl ten bus, na který jsem předtím tu chvilku čekala. Pak jsem se zahřála u mé dobré švagrové kafíčkem a jala se vyzvednout na 12h děťátko ze školky. Šáhnu na kliku a nic - školka zamčená. A tak jsem mrzla před školkou, protože dneska nás (v těch nenadálých mrazech) vyjímečně nepustili ani do šaten, což přes zimu doposud dělali. Po chvilce nám paní učitelka otevřela, aby nám sdělila, že děti jsou ještě na divadle a neměly doposud ani oběd, takže si tak minimálně půl hodinky počkáme. To už jsem zase trnula. Tentokrát ne ze zimy, ale ze slibu, který jsem dala naší sousedce. Slíbila jsem jí, že mezi 12.45 až 13h k nám může přijet PPLák s balíčkem a že ho pro ni převezmu. Ve 12.47 jsme byly u rybníka, začla jsem s Kristánkou na saních utíkat, abych byla co nejdřív u hlavní silnice a sestavovala si v hlavě scénář, kterak vbíhám do silnice a mávám na PPL auto, aby zastavilo. Došly jsme domů a PPL nic. Až v 13.30 se konečně ozval zvonek - to když jsem chvilku předtím uložila Kristýnku k poněkud pozdějšímu polednímu spánku. Pak už se den ale začal vyčasovat, čekala nás totiž první návštěva knihovny s Kristýnkou - vybrala si knížku o medvídkách, knížku o mašinkách a já knížku o Rákosníčkovi. Po náročné cestě domů, kdy Kristýnka párkrát spadla ze saní, jsme spolu uhňácaly tvarohové knedlíky + pokoušela jsem se upařit vepřovou šunku - ta nechutná jak šunka, ale výborné to je - a pak už jen večerníček a spinkat. Uáááá. Jdem všichni. 
1 komentář:
Po takovém dni je dobré uklidnit si nervy něčím sladkým a jít spát s pocitem "konec dobrý,všechno dobré"..... :-)
Okomentovat