Je krásné slunečné ráno. Venku je kolem 12°C, ale už jen ten pocit, že je sluníčko vidět, a že už vrhá stíny, hřeje.
Jsem ráda, že máme vedle našeho pozemku pole s cestičkou, po které denně chodím uspávat našeho malého drobečka. Dneska vypadala kouzelně, jakoby zasypaná sněhem.
Rozčepýřené, rosou unavené chomáčky se semínky z bodláků, se líně válí po políčku a čekají až je sluníčko vysuší a až zafouká ten správný vítr...
... aby se mohly zvednout a nechat se větrem unášet na nějaké příhodné místo, kde by mohl zakořenit nový bodláččí život....
... ideálně na obdělaném vedlejším, našem, krásném, věčně zapleveleném, trávníku... :)
2 komentáře:
Tak to je věčný boj. A příroda většinou vítězí, tedy pokud jde o bodláky, tak určitě.
Líbí se mi ta předposlední fotka -skvělé přírodní materiály. Ale fakticky je hrůza mít takovéhle sousedy. Myslím, že je na to dneska zákon, ale lepší by byla dohoda, nejlepší, kdyby si to ráčili sekat sami od sebe. J.
Okomentovat