Den B

Ráno Vás nevzbudí budík, nikdo ho nenatáhl. Vzbudí Vás dítě. Má hlad. (To starší). Vstanete a vše Vám padá z ruky. Všude. V koupelně, v kuchyni, v předsíni. A to jsou děti zrovna ráno vyjímečně hodné. Asi dobře dospalé. Hyneček si žádá snídani - další věc "navíc", na kterou jsem si ještě pořádně nezvykla. Kaši nechce, ovovce nechce. Chce rohlík. Rohlík se mu lepí na patro až se mu tam vytvoří zátka - pravidelně odstraňuju. Stále je ale s rohlíkem nejspokojenější. Neumí pít z lahve, ale natahuje se po hrníčku a tak zkoušíme pít z hrníčku. Poránu to je ale blbý nápad - 2x oblíkat je v takovém dnešním stavu nadlidský úkon...

A pak stará známá operace společných objednávek :) Zavázala jsem se, že já už nikdy nebudu iniciátor společných objednávek, maximálně, že se přidám, když někdo bude chtít. Tak jsem se přidala. Chudák kamarádka, má s tím peklo. Samozřejmě, že provolala víc než těch šílených 150kč poštovného. Komunikuje s námi už 4.den, místo toho si mohla klidně zaplatit 150kč poštovného a zajít se všema dětma do Aquaparku. Rozjela totiž tak velkou objednávku - 11 lidí, samozřejmě s komplikacemi (zvýšila se cena u jednotlivého druhu zboží), že se jí z toho dělá špatně. A to jí jedno dítko marodí se zánětem středouší. Patří jí velký obdiv za trpělivost a velké díky! A to ji ještě možná nedošlo, jak komplikované může být se toho objednaného zboží zbavit...

Čas tak rychle letí

Když jsem byla malá, tak jsem si myslela, že se zeměkoule otáčí tak rychle, jak se s ní otáčejí nad zemským povrchem mraky. Dneska jsem si na to vzpomněla, když pluly mraky po nebi opravdu závratnou rychlostí. A chtělo se mi důrazně skočit. To pro to, že jsem si jako malá myslela, že když si skočím, že je tím trochu zbrzdím. A tím i čas. Krásná představa, nemyslíte? Pojďte, nezaskáčem si všichni? Že bychom to na chvilku zbrzdili?

Letí to letí, plyne to plyne, jako voda v řece. Hyneček umí zamávat asi 14 dní, říká asi týden "auto", asi 4 dny "táta" (máma samozřejmě ani náznakem), dva dny dělá "paci paci", když jsem u něj tak mi zvedne ruce na "jak jsi velikej". Letí to, letí. Pojďte si zaskákat, prosím! :)

Náš zamilovaný domeček

Pamatuju si, že jsme se o ledačemž museli dohadovat. Mluvím o práci na našem domku a o drobných záludnostech či snad malých podvůdkách, co si na nás dělníci i vedení firmy připravli a o neustálém dohadování se s nimi. Manžel trval na tom, že když máme v projektu stříšku na komín, kterou jsme si zaplatili, tak že ji tam chcem, ikdyž - jak říkali stavebníci - je tam úplně zbytečná.  (?tak proč jsme ji měli v projektu a kdo to tam navrhl?). Stříšku nám tam nakonec namontovali, protože peníze se jim vracet nechtělo.

Dneska zatápěl můj muž a odjel do práce a já se jala uspávat Hynečka po polní pěšince. A cestou zpět koukám, jak se z našeho komína valí kouř. A že to byl nějaký kouř! Díky stříšce, kterou si můj muž uhájil a relativnímu bezvětří, vytvářel kouř nad komínem krásná srdíčka :) Máme zamilovaný domeček :) Jen mě mrzí, že jsem neměla s sebou foťák.

Mohou sedět tři malé děti vzadu v autě?

To je otázka :) a tak jsem studovala zákony a přišla na tohle:

Dítě, které měří nejvýše 150 cm a váží nejvýše 36 kg, by mělo být vždy přepravováno v autosedačce, která odpovídá hmotnosti a výšce dítěte.

(Pokud dítě přesáhne svou výškou limit 150 cm nebo hmotnost 36 kg, nemusí být přepravováno v autosedačce, ale lze jej přepravovat pouze za použití bezpečnostních pásů, je-li jimi dané sedadlo vybaveno. Pro představu, toto platí např. i pro dítě, které při 140 cm výšky váží 40 kg, nebo naopak při 155 cm výšky váží 30 kg.)

Při přepravě 3 dětí na zadních sedadlech, když jsou na zadních sedadlech už dvě autosedačky a třetí autosedačka se tam již nevejde, lze třetí dítě starší 3 let přepravovat s použitím bezpečnostního pásu - bez autosedačky.

(To platí u motorových vozidel, které mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu osob a zároveň u vozidel, která mají nejvýše osm míst k přepravě osob, kromě místa řidiče, nebo která se považují za víceúčelová vozidla)


Odpověď tedy zní: Je to možné. Otázka je, zda je to bezpečné, či nikoli....
(Informace převzaty z http://www.besip.cz/)

Vzpomínka na Brusel

Když nám bylo oznámeno, že pojedeme vyjednávat do Bruselu cosi ohledně databází, měla jsem strach. Nikdy před tím jsem neletěla. A neholdala jsem to ani zkoušet. Mé výmluvy byly marné, mé škrábání v krku 4 dny před odjezdem okomentovala vedoucí slovy: "Ten Brusel je ode mne pro vás dárek k vánocům, uvidíte, že se vám to bude moc líbit, žádné výmluvy nepřijímám". Nechtělo se mi. Jak mně se nechtělo!!! A musela jsem. A jak to bylo krásné!! Bruselská náměstí vyzdobena světýlky, která u nás nenajdete - rozhodně na výzdobě nebylo šetřeno. Záplava jemně, decentně problikávajících drobných světélek, jež pokrývala radnici, navozovala krásnou pohádkouvou atmosféru. Nutno dodat, že  radnice na náměstí Grande-Place je 96m vysoká budova z 15. století. Všude stánky s vánočním zbožím, vánoční písně, je slyšet všechny možné jazyky, vidět všechny možné tváře, v nichž jste s neomylností poznali Vlámy s jejich nizozemštinou a ohnutům nosem, většinou se sklánějícím nad kelímkem s voňavým svařeným vínem. I nám se kouřilo nejen zimou od pusy, ale i od ochutnání místního punče. A nákupní centra vyzdobená tak krásně světelnými efekty - ale nic přeplácaného, nic laciného a nefkusně blikajícího, ze všeho byl cítit klid. A snad víly nebo nějací skřítkové s křídly si to "poletovali" nad našimi hlavami. A nákupy. A slevy. Tak krásně porochňání! Levnější a snad i kvalitnější než u nás. A večer hospůdka. Ty byly většinou zaplněny, jednou jsme omylem vlezli do gay klubu. Tam bylo volno :) Od té doby vím, že duhový praporek u dvěří značí gayskou hospůdku. A hospůdky líbezné, malinké, jen tak na tři - čtyři stoly. Bary z cihel a poctivé (snad) dubové stoly. A nádherné velké kulaté sklenice na pivo. A pivo výborné - spíše holčičí, většinou tmavé. a zas procházky a dlouhé fronty u obchůdků na pravou belgickou pralinku. A fronta se vystát vyplatila, bonbónky dobré, krásné. Každý jiný. Každý jedinečný. O žádném nešlo říct - ten mě zklamal. Tak na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem otevřela bonboneiru s belgickými pralinkami, kterou mají tento týden v akci v Lidlu za pouhých 49,90. Napřed jsem tomu moc nevěřila, neboť prodejnu s belgickými pralinkami tu máme ve městě také, ale ty místní pralinky - to je hrůza, to bylo zklamání, ty určitě belgické nejsou, nebo jsou, ale pro nás šizené a jen šíleně drahé. Ale ty z Lidlu, ty vám doporučuju, to je symfonie, to je zážitek! Co kousek to úsměv na rtech. Tak ty mi dělají radost od včerejka. Běžte, kupte si a nechte se taky přesunout na hranici blaženosti, vřele doporučuju!

Šumava II - výlet na slatě

Krásně slunečné počasí. Paráda.

Děti běhaly sem a tam po chodníčcích...

Šumava

Noci nebyly nic moc, za to přes den bylo krásně.

Spánek o dovolené

Nebudu nic předstírat. Spánek o dovolené nebývá pro mě tím největším požitkem, popravdě téměř nebývá. Alespoň pro dnešní noc to platilo dvojnásob. Tak nejdřív jsem uspala Hynečka - a zhruba po půl hoďce ho pak uspávala až do rána. Týna usla po dnešním výšlapu hnedka, to bylo prima. Za nedlouho jsem si šla lehnout i já. Pak se šli ubytovat spoluležníci z vedlejšího pokoje, co máme společnou chodbičku, to Hyndu velice rozveselilo. Když jsme konečně zabrali přes lomoz v pokoji i dole v restauraci, kde se dali do popíjení a hraní na kytaru sedmero tatínků se sedmero školkovými dětmi, ozvala se příšerná rána - to Týna spadla z postele. Hynda to neváhal komentovat, zřejmě vtipně, neboť ho to opět rozveselilo. Když jsme zabrali oba dva, přišel manžel, probudil napřed mě a tak jsem se vydala na toaletu, když se vracím tak se zděšením koukám, jak si manžel hladí spícího Hyndu. Hyndovi se to líbilo a tak tatínka odměnil žvatláním. Zatímco se Hynda snažil taťkovi sdělit něco - jistě důležitého, tatínkovo oddychování se postupně měnilo v hlasité chrápání. Týna se začala vrtět. Ach jo. "V Montgomery bijou zvony" je slyšet z restaurace. Je půl třetí ráno. Konečně jsem usnula na delší dobu, když se najednou kolem 4 hodiny ozve Hynda na kojení, takový ten slabounký hlásek říkající - něco by to chtělo - slibující, že v případě rychlého vyhovění Hyneček ještě usne. Hyneček nebyl ani napravo ode mne, ani nalevo ode mne. Kam odlez? Prohlížím nevěřícně celou postel. Budím manžela se slovy - "Kde je Hynek? On tu není!" Manžel se převalí se slovy - "Nevím." A spí dál. Ozve se slaboulinký hlásek. Napadne mě zašátrat do škvirky vedle postele. Nahmatám končetinu. Hynda spadl! Nejsem si jista jestli se ho snažim vytáhnout nahoru za ruku nebo nohu, snažím se opatrně najít hlavičku - povedlo se a už ho netahám nahoru za nohu, ale za ručičky. Hyndovi dobrodružství nepřišlo ani nijak uvláštní - bral to jako normálka, žádné velké vzrůšo. Ovšem už mu nestálo za to, aby usnul pořádně, už si jen tak žužlal a pak už si řekl, že je čas vstávat. Hmmm. Aspoň, že už šli tatínkové spát. Momentálně Hynda spinká v kočárku a zbytek chaty se začíná trousit na snídani, jdu sklidit pc, neboť mám šílený hlad :)

Rodosti 7.

Tak to zkusím - po dlouhé době nás prohlašuju za zdravé, snad nás nic nepřekvapí. Takže s tou radostí jsem ještě opatrná. Mám ale radost s paní homeopatky, nemohu jmenovat, neb to všechno s náma dělala zadarmo - nakonec z toho byly 4 večery strávené nad otázkami. Jsem zvědavá, zda vybraná homeopatika zaberou a na jak dlouho :)