Cink!

Co to cinklo?

...

Ukazuje

Tak nám Hyneček začal včera nebo předvčírem ukazovat na věci - hned je to lepší pocit při komunikaci. Přibližně se dovtípíte proč asi pláče. Chce zapnout větrák, chce vidět auta, chce vylít hrnek apod.... Za poslední týden udělal takový pokrok v tolika věcech ! Je to náš dáreček :)

Moc nás ale všechny mrzí, že nám ti, za kterými jsme měli jít marodí :(((((( Brzké uzdravení!

Sedí !

Tak si dneska Hyneček jen tak mimochodem při snídani sedl. Sice měl ručičky na zemi - musel se podpírat, takže seděl trochu nastranu - ale z polohy na čtyřech si zvládl - jak říkám - jen tak mimochodem - natáhnout nohy před sebe a seděl. A jak se mu to líbilo. V průběhu dne to prubnul ještě několikrát a jen dvakrát spadl. A hned se začal přitahovat. A píďalkovat. (to dělá asi 4 dny) A píďalkuje sice podivně, ale čím dál tím rychleji. Jsem ráda, že mi zítra dorazí nový vysavač, budu ho muset hojně používat. Zvláště když si uvědomím - ach jo!:) - jaký dárek mám připravený pro Týnu! Ale hlavně, že budou mít radost dětičky,že? )

Co to je?

 Jsou to blonďaté vlásky našeho Hynečka, šly jsme se totiž dneska podívat na umění paní učitelky (kterou velice vychválil místní plátek) - tak aby byl Hynda společensky a pěkně upraven. Okukovali jsme, jestli to s dětmi opravdu umí. A umí, od maličkých po puberťačky:)

Závěsy

Líbí se mi tyto závěsy, ale cena je nějaká levná... Se bojím, že to nebude asi kvalitka.... Něčí názor???
http://www.jimitextil.cz/produkt/96/z33//kategorie/18

Hotovo

 Hotovo I.

 

 Hotovo II.

HOTOVO III.

Příprava

Na pečení.

Na nervy.

Formičky

Taky po babičce, a jsou jako nové, že?

Lávová lampa

Takovou lampu, jakou měla moje babička, takovou už nikdy nikde neseženu. Dneska jsou k mání moderní, neosobní... Vlastně nevím úplně přesně jak vypadala, ale dělala spousty bublinek a svítilo na ní několik různě barevných světýlek, které dávaly bublinkám stoupajícím vzhůru různé barvy. Moooc pěkné. Včera jsem ležela s Týnou před usnutím dlouho v posteli a povídaly jsme si o tom, co jsem já dělala jako malá a co by se mně nejvíc líbilo za dárek. Vzpomněla jsem si na tu lampu i na to, jak jsme u ní mohli s bráškou usínat. Mooooc se mi líbila. A co Týna na to? - Hmmmm, tak to by se mi taky líbilo, tak mi ji taky můžeš koupit... Můžu. Naštěstí (ale vlastně bohužel) se taková, jako měla moje babička, na našem trhu nenajde.

Kdy budou Vánoce?

Týna: Kdy budou Vánoce?
Já: To ještě musíš sníst 22 čokoládek z adventního kalendáře.
Týna: Tak to já sním zítřa tři.

Den B

Ráno Vás nevzbudí budík, nikdo ho nenatáhl. Vzbudí Vás dítě. Má hlad. (To starší). Vstanete a vše Vám padá z ruky. Všude. V koupelně, v kuchyni, v předsíni. A to jsou děti zrovna ráno vyjímečně hodné. Asi dobře dospalé. Hyneček si žádá snídani - další věc "navíc", na kterou jsem si ještě pořádně nezvykla. Kaši nechce, ovovce nechce. Chce rohlík. Rohlík se mu lepí na patro až se mu tam vytvoří zátka - pravidelně odstraňuju. Stále je ale s rohlíkem nejspokojenější. Neumí pít z lahve, ale natahuje se po hrníčku a tak zkoušíme pít z hrníčku. Poránu to je ale blbý nápad - 2x oblíkat je v takovém dnešním stavu nadlidský úkon...

A pak stará známá operace společných objednávek :) Zavázala jsem se, že já už nikdy nebudu iniciátor společných objednávek, maximálně, že se přidám, když někdo bude chtít. Tak jsem se přidala. Chudák kamarádka, má s tím peklo. Samozřejmě, že provolala víc než těch šílených 150kč poštovného. Komunikuje s námi už 4.den, místo toho si mohla klidně zaplatit 150kč poštovného a zajít se všema dětma do Aquaparku. Rozjela totiž tak velkou objednávku - 11 lidí, samozřejmě s komplikacemi (zvýšila se cena u jednotlivého druhu zboží), že se jí z toho dělá špatně. A to jí jedno dítko marodí se zánětem středouší. Patří jí velký obdiv za trpělivost a velké díky! A to ji ještě možná nedošlo, jak komplikované může být se toho objednaného zboží zbavit...

Čas tak rychle letí

Když jsem byla malá, tak jsem si myslela, že se zeměkoule otáčí tak rychle, jak se s ní otáčejí nad zemským povrchem mraky. Dneska jsem si na to vzpomněla, když pluly mraky po nebi opravdu závratnou rychlostí. A chtělo se mi důrazně skočit. To pro to, že jsem si jako malá myslela, že když si skočím, že je tím trochu zbrzdím. A tím i čas. Krásná představa, nemyslíte? Pojďte, nezaskáčem si všichni? Že bychom to na chvilku zbrzdili?

Letí to letí, plyne to plyne, jako voda v řece. Hyneček umí zamávat asi 14 dní, říká asi týden "auto", asi 4 dny "táta" (máma samozřejmě ani náznakem), dva dny dělá "paci paci", když jsem u něj tak mi zvedne ruce na "jak jsi velikej". Letí to, letí. Pojďte si zaskákat, prosím! :)

Náš zamilovaný domeček

Pamatuju si, že jsme se o ledačemž museli dohadovat. Mluvím o práci na našem domku a o drobných záludnostech či snad malých podvůdkách, co si na nás dělníci i vedení firmy připravli a o neustálém dohadování se s nimi. Manžel trval na tom, že když máme v projektu stříšku na komín, kterou jsme si zaplatili, tak že ji tam chcem, ikdyž - jak říkali stavebníci - je tam úplně zbytečná.  (?tak proč jsme ji měli v projektu a kdo to tam navrhl?). Stříšku nám tam nakonec namontovali, protože peníze se jim vracet nechtělo.

Dneska zatápěl můj muž a odjel do práce a já se jala uspávat Hynečka po polní pěšince. A cestou zpět koukám, jak se z našeho komína valí kouř. A že to byl nějaký kouř! Díky stříšce, kterou si můj muž uhájil a relativnímu bezvětří, vytvářel kouř nad komínem krásná srdíčka :) Máme zamilovaný domeček :) Jen mě mrzí, že jsem neměla s sebou foťák.

Mohou sedět tři malé děti vzadu v autě?

To je otázka :) a tak jsem studovala zákony a přišla na tohle:

Dítě, které měří nejvýše 150 cm a váží nejvýše 36 kg, by mělo být vždy přepravováno v autosedačce, která odpovídá hmotnosti a výšce dítěte.

(Pokud dítě přesáhne svou výškou limit 150 cm nebo hmotnost 36 kg, nemusí být přepravováno v autosedačce, ale lze jej přepravovat pouze za použití bezpečnostních pásů, je-li jimi dané sedadlo vybaveno. Pro představu, toto platí např. i pro dítě, které při 140 cm výšky váží 40 kg, nebo naopak při 155 cm výšky váží 30 kg.)

Při přepravě 3 dětí na zadních sedadlech, když jsou na zadních sedadlech už dvě autosedačky a třetí autosedačka se tam již nevejde, lze třetí dítě starší 3 let přepravovat s použitím bezpečnostního pásu - bez autosedačky.

(To platí u motorových vozidel, které mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu osob a zároveň u vozidel, která mají nejvýše osm míst k přepravě osob, kromě místa řidiče, nebo která se považují za víceúčelová vozidla)


Odpověď tedy zní: Je to možné. Otázka je, zda je to bezpečné, či nikoli....
(Informace převzaty z http://www.besip.cz/)

Vzpomínka na Brusel

Když nám bylo oznámeno, že pojedeme vyjednávat do Bruselu cosi ohledně databází, měla jsem strach. Nikdy před tím jsem neletěla. A neholdala jsem to ani zkoušet. Mé výmluvy byly marné, mé škrábání v krku 4 dny před odjezdem okomentovala vedoucí slovy: "Ten Brusel je ode mne pro vás dárek k vánocům, uvidíte, že se vám to bude moc líbit, žádné výmluvy nepřijímám". Nechtělo se mi. Jak mně se nechtělo!!! A musela jsem. A jak to bylo krásné!! Bruselská náměstí vyzdobena světýlky, která u nás nenajdete - rozhodně na výzdobě nebylo šetřeno. Záplava jemně, decentně problikávajících drobných světélek, jež pokrývala radnici, navozovala krásnou pohádkouvou atmosféru. Nutno dodat, že  radnice na náměstí Grande-Place je 96m vysoká budova z 15. století. Všude stánky s vánočním zbožím, vánoční písně, je slyšet všechny možné jazyky, vidět všechny možné tváře, v nichž jste s neomylností poznali Vlámy s jejich nizozemštinou a ohnutům nosem, většinou se sklánějícím nad kelímkem s voňavým svařeným vínem. I nám se kouřilo nejen zimou od pusy, ale i od ochutnání místního punče. A nákupní centra vyzdobená tak krásně světelnými efekty - ale nic přeplácaného, nic laciného a nefkusně blikajícího, ze všeho byl cítit klid. A snad víly nebo nějací skřítkové s křídly si to "poletovali" nad našimi hlavami. A nákupy. A slevy. Tak krásně porochňání! Levnější a snad i kvalitnější než u nás. A večer hospůdka. Ty byly většinou zaplněny, jednou jsme omylem vlezli do gay klubu. Tam bylo volno :) Od té doby vím, že duhový praporek u dvěří značí gayskou hospůdku. A hospůdky líbezné, malinké, jen tak na tři - čtyři stoly. Bary z cihel a poctivé (snad) dubové stoly. A nádherné velké kulaté sklenice na pivo. A pivo výborné - spíše holčičí, většinou tmavé. a zas procházky a dlouhé fronty u obchůdků na pravou belgickou pralinku. A fronta se vystát vyplatila, bonbónky dobré, krásné. Každý jiný. Každý jedinečný. O žádném nešlo říct - ten mě zklamal. Tak na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem otevřela bonboneiru s belgickými pralinkami, kterou mají tento týden v akci v Lidlu za pouhých 49,90. Napřed jsem tomu moc nevěřila, neboť prodejnu s belgickými pralinkami tu máme ve městě také, ale ty místní pralinky - to je hrůza, to bylo zklamání, ty určitě belgické nejsou, nebo jsou, ale pro nás šizené a jen šíleně drahé. Ale ty z Lidlu, ty vám doporučuju, to je symfonie, to je zážitek! Co kousek to úsměv na rtech. Tak ty mi dělají radost od včerejka. Běžte, kupte si a nechte se taky přesunout na hranici blaženosti, vřele doporučuju!

Šumava II - výlet na slatě

Krásně slunečné počasí. Paráda.

Děti běhaly sem a tam po chodníčcích...

Šumava

Noci nebyly nic moc, za to přes den bylo krásně.

Spánek o dovolené

Nebudu nic předstírat. Spánek o dovolené nebývá pro mě tím největším požitkem, popravdě téměř nebývá. Alespoň pro dnešní noc to platilo dvojnásob. Tak nejdřív jsem uspala Hynečka - a zhruba po půl hoďce ho pak uspávala až do rána. Týna usla po dnešním výšlapu hnedka, to bylo prima. Za nedlouho jsem si šla lehnout i já. Pak se šli ubytovat spoluležníci z vedlejšího pokoje, co máme společnou chodbičku, to Hyndu velice rozveselilo. Když jsme konečně zabrali přes lomoz v pokoji i dole v restauraci, kde se dali do popíjení a hraní na kytaru sedmero tatínků se sedmero školkovými dětmi, ozvala se příšerná rána - to Týna spadla z postele. Hynda to neváhal komentovat, zřejmě vtipně, neboť ho to opět rozveselilo. Když jsme zabrali oba dva, přišel manžel, probudil napřed mě a tak jsem se vydala na toaletu, když se vracím tak se zděšením koukám, jak si manžel hladí spícího Hyndu. Hyndovi se to líbilo a tak tatínka odměnil žvatláním. Zatímco se Hynda snažil taťkovi sdělit něco - jistě důležitého, tatínkovo oddychování se postupně měnilo v hlasité chrápání. Týna se začala vrtět. Ach jo. "V Montgomery bijou zvony" je slyšet z restaurace. Je půl třetí ráno. Konečně jsem usnula na delší dobu, když se najednou kolem 4 hodiny ozve Hynda na kojení, takový ten slabounký hlásek říkající - něco by to chtělo - slibující, že v případě rychlého vyhovění Hyneček ještě usne. Hyneček nebyl ani napravo ode mne, ani nalevo ode mne. Kam odlez? Prohlížím nevěřícně celou postel. Budím manžela se slovy - "Kde je Hynek? On tu není!" Manžel se převalí se slovy - "Nevím." A spí dál. Ozve se slaboulinký hlásek. Napadne mě zašátrat do škvirky vedle postele. Nahmatám končetinu. Hynda spadl! Nejsem si jista jestli se ho snažim vytáhnout nahoru za ruku nebo nohu, snažím se opatrně najít hlavičku - povedlo se a už ho netahám nahoru za nohu, ale za ručičky. Hyndovi dobrodružství nepřišlo ani nijak uvláštní - bral to jako normálka, žádné velké vzrůšo. Ovšem už mu nestálo za to, aby usnul pořádně, už si jen tak žužlal a pak už si řekl, že je čas vstávat. Hmmm. Aspoň, že už šli tatínkové spát. Momentálně Hynda spinká v kočárku a zbytek chaty se začíná trousit na snídani, jdu sklidit pc, neboť mám šílený hlad :)

Rodosti 7.

Tak to zkusím - po dlouhé době nás prohlašuju za zdravé, snad nás nic nepřekvapí. Takže s tou radostí jsem ještě opatrná. Mám ale radost s paní homeopatky, nemohu jmenovat, neb to všechno s náma dělala zadarmo - nakonec z toho byly 4 večery strávené nad otázkami. Jsem zvědavá, zda vybraná homeopatika zaberou a na jak dlouho :)

Nedělní ráno

Mám nedělní rána obzvláště ráda, jsou úplně jiná; i než ta sobotní. Vyjdete ven a všude je ticho, takové to úplně úplné ticho. Lidé v neděli asi spí o něco déle než v sobotu. Nikde živáčka, auta nejezdí, jen z dálky slyšíte kokrhání kohoutů a kouř se líně valí z komína. (Zatím jen z našeho komína, ostatní si ještě nezatopili, zřejmě je ještě hřeje peřina). Dneska bylo krásné, vlhké, teplé podzimní ráno, ve kterém je radost si vyjet na ranní uspávání. I Hynečkovi se líbilo, krásně spinká.

Radosti 6.

Udělala mi radost opravdu moc krásná podzimní procházka.

Radosti 5. - nový toaleťák

Udělalo mi radost zakoupení toaletního papíru s mušličkama a hvědicema a vzpomínka na to, jak si Týna u babičky, když byla malá, trhala toaletní papír s obrázky a brala si jej domů s vysvětlením, že to má na památku.

Radosti 4. - aneb hlavně pozitivně

Pohled na váhu, kde je o pár kg méně než před týdnem, je jednou z nejpotěšitelnějších chvil v ženském světě. Mně se tento pohled naskytl. Měla jsem radost. Hlavně z toho, že jsem vždycky stačila doběhnout. Došel toaleťák.

Radosti 3.

Dnes mi udělalo radost a trochu pro svou neobvyklost mě překvapilo, že jsem potkala mého dědu ve městě. Také to, že si Týna pohrála se svým kamarádem z dětství, ikdyž se ze začátku oba dva z podivného důvodu před sebou styděli. Radost mi taky udělalo to, že když přišel manžel domů, tak se na nás na všechny usmál. A to opravdu ještě nemohl tušit, že měl připravenou k jídlu svíčkovou :)

Jak je to s tou motokárou

Motokára vypadá tatko.

Já měla za to, že motokára a čtyřkola je jedno a to samé, ale jaksi není. Motokára je prý jakási předchůdkyně formule. Tak, teď už to poznám jistě.

A taky je jisté, že Hynda od nás chytil ošklivý kašel a je z toho nějaký vyplašený, ale jinak má dobrou náladu a směje se blbostem, takže to nijak neřešíme. A mě bolí uši, tak snad zas rýmice neskončí zanětem středouší... Mám radost z místní lékárny, kde mi pán slíbil, že nám namíchají homeopatika na ty naše záněty uší po zánětech nosohltanů :) A taky říkal zajímavou věc (ne doslova:)): že se máme na vitamínové přípravky vybodnout a pořídit kvalitní rybí olej, jíst dostatek čerstvých vitamínů a to že bohatě stačí na přežití zimního období ve zdraví... Tak to letos zkusíme, ikdyž se musím přiznat, že Marťánky už doma stejně máme...

A ještě dnešní radůstka...

Dnes mě opravdu udělalo velkou radost, že za mě manžel uklidil truhlíky na zimu, "rostliny" dal na kompost, truhlíky vypláchl a hezky složil do garáže. Na oplátku jsem mu udělala polévku s drožďovými knedlíčky a vepřový bok na kmíně a to zase on (po dlouhé době) oběd pochválil. Týna se dobře bavila hrabáním listí a vůbec u toho nekašlala a Hynda nás nechal večer dělat s Týnou blbosti a se zájmem se koukal, aniž by vyžadoval větší pozornost. Kdybych byla fit, měla bych radost z celého dne.

Radosti 2.

Také vnímám rozdíl mezí "mám radost z" a "potěšilo mě", navíc bych to ještě rozšířila o "mám pocit, že jsem udělala radost", abychom si uvědomili, jak často jsme schopni někomu tu radost udělat:)

Tak mě potěšilo, že se očividně tři paničky z naší vesničky cítí tady u nás pravděpodobně velmi dobře, neboť vycházejí ven v pyžamu (brrrrr). Jedna mává svému muži, když odjíždí autem, jiná si hodila na sebe jen svetr s vestou a šla vyvenčit psa a třetí volala od dvěří na svého muže, co nemá zapomenout koupit:) No vyšli byste v pyžamu mezi lidi třeba na sídlišti? Takže se tu musí cítit dobře.

Měla jsem radost, když mi Týna přinesla boty, když viděla, že mi není nejlíp a mám pocit, že udělám manželovi radost až se vzbudí, až mu řeknu, že se vybírat nový kočárek nejede, neboť mi je tak blbě, že bych stejně nebyla schopná vybírat..

Výzva

Prosím, pokud se najde někdo, kdo také neví, jako já, jak vypadají motokáry a musí být tím pádem, dle názoru mého muže, 20 let v komatu, ať se nebojí a přihlásí se k tomu, udělá mi tím radost:).


(Můj muž je velmi zásadový a nikdy nelže. Jen kdybych to bývala věděla dřív, tak bych v posledních letech neuklízela, neprala, nežehlila, nevařila, protože to lidé v komatu určitě dělat nemusí a naopak bych nehla ani prstem, nechala se obskakovat a ani bych za to nemusela být nikomu vděčná).

Radosti 1. - Hlavně pozitivně:)

Tak já se s váma taky podělím o radosti:) Tak já mám radost, že ač je zima a mrzne, a já v tomhletom ošklivém, vlezlém, nepříjemném počasí, kdy mám marodnou dceru samotnou doma (mám o ni strach) a musím uspávat Hyndu v kočáru po poli neustále sem a tam zmrzlá jak rampouch, kdy každou chvíli spadne korbička kočárku vzad tak, že to H probudí, tak přesto všechno mám taky radost. Já mám radost, že když na téhle nepříjemné ranní povinné procházce vjedu do hovna, tak že je zmrzlé a lehce ho z kolečka odloupnu:)

A taky mám radost z návštěvy u naší paní zubařky, neboť ačkoli jsem tam k ní šla pro to, že mě bolely dva zuby, tak na nich prý žádné kazy nemám, ale vyvrtala mně jiný zub, který mě sice nebolel, ale mám radost, protože mi na to dala slevu. Blbé je, že stále nemůžu teplé, studené, sladké na ty dva zuby, co žádné kazy nemají, ale tím si tu radost z té slevy kazit nebudu.

Kolik těch prstů asi mám?

Hrály jsme šipkovanou. Jeden z úkolů bylo říct, kolik má prstíků.

Kolik máš prstíků na jedné ruce?
Pět.

Správně a na druhé?
Pět.

Kolik máš všech prstíků na ruce?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Dvanáct.

Opravdu dvanáct?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Teda ne - třináct.

Zkus to přepočítat ještě jednou.
(a pomáhám ji ukazovat prstíky)
Deset.

Správně. A kolik máš prstíků na nahou?
(koukne dolu na zimní botky)
Nevim.

Je jich stejně jako na rukou?
Jo.

Tak kolik jich máš?
(Probíhá pečlivé sledování obou rukou)
Osm.

A na který ruce máš o dva prstíky míň?
Deset.

Je holt po mně :) Nedá se nic dělat :) Není se čemu divit, že ji to nejde spočítat.

PS: Pamatuju si, že na pětileté prohlídce měla ukázat na rukou, do kolika umí počítat. Ukázala do deseti a když je postupně počítala, vyšlo jí stejně osm. To chtěla co nejrychleji předvést, jak pěkně to umí, až ji z toho dva prstíky utekly než stihla říct číslo:) Tak pak to má holka s těma počtama těžký...

Dobrý den

Uspávám Hynečka v kočárku jdouc po polní pěšině. Z dálky vidím dvě paní a už mi to šrotuje - kam uhnout, abych je nemusela pozdravit (to není projev neslušnosti, ale když už má Hyneček škvírečky místo očíček, tak by ho můj pozdrav probudil). Obracím se a prchám pěšinou dolů, ale v tom proti mě vyrazí paní s pejskem. "Dobrý den, ten Vám ale vyrostl!" Dere se mi do kočáru. No nic, jde se uspávat dál. Dojedu dolů, Hyneček má už zase škvírečky, ale v tom začne couvat traktor a ozve se pípání - Hyneček sebou škubne. Hmmmm. To už rovnou můžu cestou zase zpět nahoru pozdravit ty dvě paní - "Dobrý den". Usmějeme se na sebe. A za ní další paní. A jdu směrem dolů. Za chvíli za mnou vtipně slyším "Betynko, musíš být potichu, abys nevzbudila miminko". To se vrací paní z procházky. Ani mě to moc nerozčiluje, protože Hyneček je hodně unaven a jsem přesvědčena, že usne každou vteřinou. Stmívá se. Začíná foukat a posléze pršet. Musím ještě chvilku vydržet. Klepu se zimou, ale chci mít jistotu uspaného Hynečka. Prima, jde se domů, říkám si. "Tak a teď ještě pět koleček po poli" Slyším křičet tatínka dvojčátek (údajně bývalý mistr ČR v boxu), který své děti tvrdě trénuje. Křičí na svého syna: "Musíš to dát pod 4minuty 50! Jinak jsi baba! Pozor na tu paní s kočárkem, ať ji neporazíš!" Jeho syn udělal v kuse pět koleček za hlasitého povzbuzovanání svého otce. "Prima, 4 minuty 04, jsi dobrej, tak se pojď napít a pak si dáš 4 kolečka" UGH! Říkám si já. Ale Hyneček, zdá se, už spí tvrdě, a tak jdu směrem domů - dole mě ten tatík povídá svým hlasitým bodrým hlasem "Taky ten váš kluk má rád terény, co?" Musím se, ač nerada, usmát a odpovídám: "Ano terény a ticho, to je jeho" Hynek na mě otevře jedno oko, ale ustojí to. Uleví se mi. Jdu dál, teď jen otevřít branku a aby v tom větru sebou nepraštila. "Jano, počkej!" Volá na mě soused. "Teď jsem uspala, vydrž". "Já jsem ti jen chtěl říct, že si holky u nás pěkně hrají a že tě viděly z okna jak uspáváš, když pršelo". Nechala jsem Hynečka před barákem ať si pláče a šla se přiobléknout. Pěšina. Nahoru. Dolů. Hynečkův úsměv. Nahoru. Dolů. Dobrý. Spí. Parkuju Hynečka před barákem. Manžel za barákem řeže. Jdou kolem sousedi z bývalého bytu. "Dobrý den". "Dobrý den", šeptám v odpověď. "Dobrý den", opakují sousedi. "Dobrý den, znovu šeptám a spěchám k vrátkům, abych jim vysvětlila, že Hyneček právě usnul. "Dobrý den", zas sousedi, "tak jakpak Vám roste?" Opakují hlasitě - asi se někde dověděli, že jsem po porodu špatně slyšela....

Moje, nedám :)

Děkujeme za krásné dárečky, které se hnedka staly velmi oblíbenými.

Tak tahle je stará

Tato fotka je opravdu už starší... Několik let. To jsme tehdá kdesi zakládali skalku - dneska už je to rozrostlé do krásy a dokonce tam sedí pod (myslím) javorem trpaslík:)

Co je skutečné?

Jak těžké musí být pro dnešní děti rozlišit co je skutečné a co nikoli!
Dneska se mě ptala Týna u sledování losování, jak tam ten mužíček lítá na žlutých koulích:
Ten pán se musí asi strašně moc držet nohama, že jo? :)

Hádejte, kde jsme byli?

 Už tušíte, že? Někteří byli fantastičtí, nekteří i drželi český rekord v žonglování...

....někteří se usmívali při vystoupení na celou galerii....

 ... někteří ale neskrývali (mimo vystoupení) zřejmě zklamání nad politování hodnou návštěvností...

... někteří byli již starší, přesto věkový průměr těch, co vystupovali, bude průměrný, nejmladšímu členu týmu bylo totiž pouhých 5 let (a nejmladšímu zvířátku - lvíčátku 1 měsíc)... 

... a konečně - někteří artisté byli češi, jiní poláci, italové, rakušané a jednoho znala Týna dokonce z pořadu Cirkus cirkus, kde soutěží ti nejlepší mezi cirkusáky! (Pokud si ho tedy nespletla, ale protože to hlásila zrovna u věhlasného Pepi Wertheima, tak je to dost možné).

Všichni účinkující jeli, přes to, že bylo v manéži pouze kolem 50ti lidí, na plné pecky s obdivuhodnou výdrží.

A já tu jejich výdrž a úsměv na rtech obdivuji a obdivuji také našeho malého Hynečka, kterému se tam vůbec nelíbilo a tak i jemu patří naše dnešní velké - děkujeme za výdrž!

Na co všechno nepřijde:)

Dneska jsem Hynečka zanedbávala, však to taky náležitě dával téměř neustále najevo brekem. Chudinka malý. O to ale víc dováděl navečer, kdy už jsem se mu mohla plně věnovat, byl strašně rád, řechtal se a předvedl další ze svých nových kousků. Teda ten mě nepřestane překvapovat! Představte si, že našel způsob, jak se pohybovat směrem dopředu! Ale ne plazením nebo lezením klasickým, nýbrž na zádech! Leží na zádech, skrčí nožičky, zapře se o podlahu a odrazí a znovu a znovu až je tam, kde potřebuje! Je to možný??? Sice je to pořád velmi nepraktické, ale furt lepší než se od věcí vzdalovat :)

A Týna přišla na jednu věc. Myslím, že netřeba komentáře :
"Já nevím, kde to mám, to mi asi Hyneček někam zasoukal."
"Já bych to nedělala, ale on se tomu Hyneček smál, tak jsem musela....." apod :)

Diamantová

Pro prababi a pradědu k  diamantové svatbě.

zpátečník

Hyneček leze! Pozpátku. Přes celý obývák tak a zpět. Zatím má z toho radost, ještě mu nedošlo, že je to nepraktické....

Naše školka

Představte si to, že v naší školce si letos nově mohou říkat děti, co chtějí dostat na talíř k obědu a co ne. Aby prý nevznikaly zbytečně zbytky. Takžemohou hlásit: Bez zeleninky, bez masa atd... Ptala jsem se Týny, jestli jí všechno nebo jestli taky někdy něco odmítne. Odmítá prý jenom brambůrky. Hm... Také, když někdo u oběda zlobí, musí si u toho stolečku stoupnout (nad jídlem) a stát. Po chvíli se zeptá paní učitelka, zda toho dotyčného zlobení přešlo a pak si teprva může (k vychladlému?) obědu sednout. Hm... Štěpánka je prý šikovná, paní učitelka si prý ani jednou nevšimla, že ikdyž stojí, tak u toho dokáže rukou z talíře sem tam hodit nějaký kousek do pusy. To většinou rozesměje ostatní holčičky u jejího stolečku a tak se vystřídají ve stání...

A Týna se před dvěmi dny na kroužku plavání poprvé potopila celá - i s ouškama! Hned na první hodině!

Hatatata

Hatatata, batatata, to jsou nové slova Hynečka při prohlížení ručiček. Je to roztomilé. Taky se nějakým, mě dosud neznámým způsobem přesouvá cca o půl metru po podlaze a manžel, dcera a sousedčina holčička ho viděli se otáčet ze zad na bříško, já zatím nikoli a tak si myslím, že to byla spíš náhoda, že měl spíš příhodně položené ručičky, jinak by přece musel přijít na to, že se k věcem dostane pomocí válení sudů a to teda rozhodně nedělá....

Papat? Ne a ne!

Ani druhý a třetí den jsme neměli valný úpěch s mrkvičkou. Snažila jsem se do něj vpravit alespoň lžičku stravy, abych si mohla odškrtnout tři zkušební dny kvůli alergiím. A tak jsem byla zvědavá jak dopadnem s bramborou. Dvakrát se mi podařilo ho donutit otevřít pusinku a trochu mu tam šoupnout - ale nic moc. Včera měl (pro změnu) brambor s mrkví a řekla bych, že ho to zaujalo, tak tři lžičky mohly vniknout do jeho útrob. A dnes? Neměl nic, byly totiž třídní schůzky a pak hned zápis a já nestíhala.... Stejně mu kójo chutná nejvíc :)

První papání

Hyneček měl první opravdické papání - mrkvičku. A vůbec nespolupracoval :) Po první ochutnávce držel rtíky pevně u sebe a nechtěl si za žádnou cenu nechat vpravit do pusy další lžičku. Tak to Týna dojedla :)

Září

A je to tady. Září. Měsíc, kdy ještě bývá teplo, ale chladná rána už dají tušit, že se neúprosně blíží podzim.  Letošní léto bylo poněkud zvláštní, co se týče počasí, ale mně plně vyhovovalo. Nejsem milovníkem příliš vysokých teplot, jakmile teploměr stoupá nad 25°C omlouvám i dceřino kňourání a neustálé omílání věty "Mně je vedro jako psovi!" Nastávající víkend má být ještě ve znamení teploučka, v neděli až do 29°C, ale pak má nastat deštivý týden, což je nepříjemné hlavně pro ty, co se právě chystají na dovolenou a tak si nezapomeňte sbalit také plášťenky.
Mně se hlavně líbí, že se Týna tak moc těšila do školky (dneska nesla něžně do školky celá šťastná fretku-mimi) a že je tam spokojená, zatím. Ono taky nechodí do školky Štěpánka, neb má údajně náběh na angínu. A bohužel Helenku, která s nima byla první den ve školce, a se kterou si Týna ráda hrála, dneska přeřadili k Vašíkovi do třídy (má tam kamarádů víc). Tak uvidíme, jak dlouho ji to nadšení vydrží. Jsou v krásné nové školce. Jen na zahradě se asi všech 100 dětí najednou utluče :) To už si učitelky asi nestihnout prohlížet Avon apod... :) a nebo s dětmi raději nebdou chodit ven... :(

Nebudu spát

Místo spaní si Hyneček rád hraje s dudlíkem. Nedávno objevil, že došáhne na nálepky u postýlky, a protože jsou z části z plastu a z části z flauše, tak si na ně (s vypětím všech sil a častým neúspěchem) šahá. Když došáhne, tak se řechtá, když ne, většinou mu žuchne hlavička a nastává pláč, ale je vytrvalý. Ve všem.

Chodící bazének

Něco podobného bylo již na jiném blogu viděno, což mě inspirovalo k uveřejnění této fotografie.

Kop

Prostě mi sprostě kop do foťáku a od té doby byly všechny fotky rozmazané...

Vyšpulka

Dneska se několikrát Hyneček "postavil" na kratinko (zlomek sekundy) na kolínka, hlava se mu u toho ale pokaždé zabořila do země:) a začal se krásně točit do stran o 360°. No, už ho musíme hlídat. Nejvíc mě děsí uspořádání hraček - Týna má v podstatě všechny hračky drobounké - kam to naskládáme, aby k tomu ona mohla a Hyneček ne - to teda nevím.... A taky musím nastudovat, jak se dětičky začínají přikrmovat. Týna toho moc nesnědla, když byla malá, tak ani nevím, jak a čím se "normální" děťátko má krmit.

A musím se pochválit, dnes jsem umyla tři okna, vstupní dveře, umyla koupelnu, vytřela, uklidila obývák a uvařila. Proč to sem píšu? Protože i kdybyste přišli ještě dnes k nám na návštěvu, tak byste to už nepoznali ani kdybych vás upozornila...

Výchova po dobrém

Mám kamarádku a ta má 3 děti. Krásné, podle mě velmi hodné a milé dětičky. I jejich maminka je velmi milá, kllidná a vyrovnaná a když už musí dětem hubovat, má to vždycky výchovný efekt. Prostě nikdy jim jen nevynadá, ale vše je odůvodněno. Děti vždy ví, proč se maminka zlobí, nikdy je jen nesprdne aby si jen ulevila (za to má můj obdiv). Ale dneska, asi to sluníčko nebo co, nějak všechny děti zlobily. Taky jich bylo 7 na jedné zahradě s bazénem a jančily. Stejně mezi to usměrňování dětí, dnes vyjímečně velmi rázným hlasem, vkládala odůvodnění. Zlobily všechny děti, ale jen její to dneska odnesly, byly trestány. Jak? Byly normálně poslány z dohledu jejich maminky. A pro ně to byl opravdu trest. U nás to bylo zase o něco jednodušší zlobení. Hyneček kupříkladu vstal ve 3:30 a byla to pro něj strašná legrace. Týna zas byla celá paf z cákání dětí v bazéně, ikdyž nakonec se osmělila a dnes poprvé se koukla s otevřenýma očíčkama (s brýlemi) pod vodu. Pozitivní na dnešním dni bylo hlavně bobkování, levný nákup v hypáči, při němž mi děti vůbec nezlobily a to, že za chvilku můžu zalést do postele (jen co uspím dvě řvoucí kráčmery, co mi každou chvilku jistě vzbudí Hynka...)

Zas ty bobky

Zítra to bude týden, co Týna neudělala bobek. Přitom tak pěkně jí, dnes vypila celý litr vody a dostala projímadlo a nic. Neuvěřitelné. Měla slíbeno, že když se jí povede bobek dnes, dostane 2 kartičky šmoulů místo slibované jedné. Moc je chtěla. Seděla a tlačila a tlačila. A nic. Pak teda pláč. Vzbudil Hynečka... Hynek pláče, Týna pláče. Je to zvláštní, výrazné, nelibé zážitky s dětmi se stávají, když není manžel doma, takže o nich neví. Maximálně se o nich dozví z SMSek, které bere určitě jako prudění, zatímco já si touhle cestičkou nechávám unikat páru. Před chvilkou usnuli. Jdu si vypustit páru ještě trochu u pc :)

Dýně

Vyřezali jsme si dýni. U té příležitosti jsme zjistily (my, holky), že nám chutná syrová.

Nebe

Dnes se to na nebi střídalo pěkně rychle a doteď ještě střídá...

Doplňuji fotky za týden zpět

Zarosené pavoučkové ráno

léto- neléto

Z tohodle počasí jásají akorát tak dýně a cukety. Na obrázku dole je ukázka dýňové kaše (nikoliv obsah plenky, jak někteří nevtipně trousí poznámky... :)  )

Travička

Na zahradě

U kamarádky na zahradě jsme si užili spousty legrace v bazénu, v mašince a v domečku. Fotečka ukazuje, jak může vypadat zahradní domek pro děti - inspirace pro Fera  :)

Momentky II

V životě to tak bývá - když někdo míří příliš nahoru...

...a pak to přijde najednou jako blesk z čistého nebe.

Momentky

Dneska kdybych měla foťák s sebou, zachytila jsem několik krásných momentů, které by stály za to vyfotit (ale asi bych to stejně nestihla nebo nevystihla). Tak např.:
- psa, jenž utekl paničce, která ráno očividně spěchala do práce a který se směrem k paničce nechtěl ani otočit a tak prošvihl kočku, která těsně za jeho zadkem nesla spěšně, ale ladně, myš v tlamičce.
- slimáka, který se vydal na dlouhou cestu přes silnici, ale ve třetině si to rozmyslel a udělal čelem vzad (bylo vidět na krásném "J" které nakreslil svým slizem).
-paní, která očividně byla šťastná, myslela na něco pěkného, usmívala se; v jedné ruce na vodítku psa, druhou rukou si pohazovala pytlíkem s hovínkem.
Těším se, jestli se mi ještě povede něco podobného pěkného uvidět...

Tomu nerozumím...

Tak si představte: na jednom okně mám květináč s orchideou (jak se orchidea skloňuje?) a květináč s gerberou. Mám v láhvi namíchané hnojivo na orchidej, jednou za 14 dní ji přihnojím a protože jsem lenoch línej, tak místo normální zálivky cmrndu to hnojivo i na gerberu. A vidíte, jak na tom holky jsou...

Plevel II

Je krásné slunečné ráno. Venku je kolem 12°C, ale už jen ten pocit, že je sluníčko vidět, a že už vrhá stíny, hřeje.

Jsem ráda, že máme vedle našeho pozemku pole s cestičkou, po které denně chodím uspávat našeho malého drobečka. Dneska vypadala kouzelně, jakoby zasypaná sněhem.

Rozčepýřené, rosou unavené chomáčky se semínky z bodláků, se líně válí po políčku a čekají až je sluníčko vysuší a až zafouká ten správný vítr...

... aby se mohly zvednout a nechat se větrem unášet na nějaké příhodné místo, kde by mohl zakořenit nový bodláččí život....

... ideálně na obdělaném vedlejším, našem, krásném, věčně zapleveleném, trávníku... :)



Druhé vzpřímení

Mluvím o Hynečkovi. Dneska teda neměl moc dobrou náladu a docela i dost prospal, tak doufám, že na něj nic neleze. Nebo se unavil ze svého druhého vzpřímení. A taky si přišel na to, že má 3 nožičky. Panečku, to to dá práce při přebalování. Když už zajistím ručky na úrovni hlavičky, tak si jen tak lehce kopne nožkama a šup a je na boku nebo rovnou pase koníky... Myslím, že nás čeká perné období...

Týna zas začala dělat vše co já s panenkou. Moc jí to baví. Musím být taky tiše, když její mimi spí nebo když ho uspává:)

Broučci

Jak jsem nedávno na blogu ukazovala, sousedovic pozemky jsou bohatě osety plevelem, nyní si v tom plevelu páří hmyz. Snad jsou ti broučci neškodní.

Už zase jezdí

Po loňské dovolené, kdy Týna spadla na kole do kopřiv, odmítala, bohužel, na kole jezdit. Dnes ale u ní naštěstí zvítězila snaha po obdivu u příbuzných nad obavami a překonala strach a jezdí! Hurá! Ještě se musela jet projet navečer na plácek.